Nobelovy ceny za fyziku

Fyzika a její obory zajisté představují neobvykle rozsáhlé pole působnosti a především obrovské možnosti praktického využití případných objevů. Stejně jako v jiných oborech lidské činnosti, nalézáme i zde teoretickou část, jejíž význam sice není okamžitý, ale může být o to větší v budoucnosti nebo v jiných souvislostech.
Mluvíme o objevech a jejich významu, ale jak vlastně zjistit význam toho kterého objevu? Není tomu tak dávno, myšleno z hlediska dlouhé historie lidstva, kdy každý objev více méně čekal na svoje ohodnocení praktické i historické.
K zásadní změně dochází až počátkem 20. století, kdy vzniká statut Nobelovy ceny. Nobelova cena jako ohodnocení objevu a přínosu lidstvu se tak stává, nejen pro obor fyziky, historizujícím prvkem současnosti. Díky této ceně dochází k nevídanému urychlení pohledu na objevy, které tak nemusí dlouhé roky čekat na své "historické" uplatnění.
Alfred Nobel (21. 10. 1833 Stockholm - 10. 12. 1896 San Remo) se sám zapsal do historie vědy a techniky svými téměř 350 objevy, patentovanými snad po celém světě. Pokud budeme jeho objevy hodnotit z hlediska historického významu, pak můžeme mít smíšené pocity z jeho nejvýznamnějšího vynálezu, kterým byl jak je známo dynamit. A. Nobel měl představu, ×e objev takto ničivé látky odradí lidstvo od dalších válek a nesmyslných konfliktů. O mnoho desetiletí tak předběhl historii s jadernými zbraněmi, protože objev dynamitu znamenal pravý opak. Proto, aby bylo lidstvo odrazeno od velkých konfliktů, je zapotřebí bohu×el mnohem větší ničivé síly než představuje dynamit, a to se někdy zdá, že stále nestačí.
Krátce po vynalezení dynamitu v roce 1867 nabývá A. Nobel nepředstavitelného majetku, ale přesto zůstává skromný. Čím dál více je zklamán a přemýšlí, čím by lidstvu mohl prospět, když se vynález dynamitu tak "minul" účinkem. Postupem času se u A. Nobela začínají projevovat zdravotní problémy. V roce 1895 při návštěvě kardiologa dochází k závratnému a na první pohled šokujícímu rozhodnutí. Tím rozhodnutím bylo sepsání závěti, kterou věnuje celý svůj majetek fondu, pro jehož fungování stanovuje základní pravidla. Fond o kterém je zde řeč, je znám udělováním Nobelových cen. A. Nobel tehdy určil, že každý rok budou oceněny práce, které přinesly lidstvu největší užitek, a to v oborech fyzika, chemie, fyziologie a medicína, literatura a cena za mír. V roce 1969 byl přidán šestý obor - ekonomie.
Proces udělování cen je poměrně složitou procedurou, kdy musí stanovené komise vybrat laureáta nebo laureáty (v případě že sena objevu podílí více osobností) ze seznamu kandidátů. Návrhy na udělení ceny mohou předkládat významné instituce nebo osobnosti. O udělení ceny za fyziku a chemii pak rozhoduje Švédská akademie věd, za fyziologii a medicínu Karolínský lékařskochirurgický ústav ve Stockholmu, za literaturu Akademie ve Stockholmu a za mÝr pětičlenný vřbor jmenovanř norskřm parlamentem.
Laureát Nobelovy ceny, která je předávána (10. 12.) v den výročí úmrtí A. Nobela, obdrží finanční obnos, diplom a zlatou plaketu. Výše finanční částky, kterou laureát obdrží je každý rok jiná, a závisí především na úspěšnosti hospodaření fondu Nobelovy ceny. Zlatá plaketa má průměr 65 mm, na jejím líci je portrét A. Nobela, na rubu je kromě jiného citát z Vergilia: Inventas vitam iuvat excoluisse per artes - Jak krásné je dívat se na lidský život zušlechtěný vynálezy.
Součástí ceremonie předávání cen je tzv. nobelovská přednáška, kterou laureát přednese před samotným předáním ceny. Bývá zvykem, že laureát v rámci zmíněné přednášky hovoří nejen o svém objevu jako takovém, ale i např. o cestě kterou k němu dospěl, případně i o významu svého objevu.
Nobelova cena, jak již bylo řečeno, je udělována každoročně, ovšem i zde nalezneme výjimku, kterou tvoří válečné a krizové roky 1916, 1931, 1934, 1940, 1941, 1942.
Stránky zpracoval Petr Bartoš