Nobelova cena za fyziku pro rok 1918
	Max Karl Ernst Ludwig Planck
		* 23. 4. 1858  Kiel, Německo † 3. 10. 1947  Gottingen, Německo
		Syn právníka, vnuk teologa, se narodil v Kielu a jako devítiletý se s rodiči přestěhoval do Mnichova. Jako velmi nadaný žák se po maturitě rozhodoval, zda se bude nadále věnovat fyzice nebo hudbě. I když jej jeho profesor před studiem fyziky varoval, protože je to věda již téměř ukončená, rozhodl se Planck právě pro fyziku, což nikdo z jeho známých nepodporoval. Ve studiu fyziky pokračoval v Berlíně, kde se zaměřil především na Clausiosuvu termodynamiku, na toto téma byla i jeho promoční práce. Planckova vědecká dráha představuje zpočátku velké množství práce v oboru termodynamiky, kdy sepisuje poměrně rozsáhlé a zásadní dílo "Princip zachování energie". Již jeho další práce je z oblasti záření a dnes bysme mohli říci z oblasti kvantové fyziky. Jeho hlavním objevem bylo kvantové pojetí elektromagnetického záření, především světla. V matematické formulaci se počítá pouze s kvanty (částicemi), ve vztahu k frekvenci záření. Ve zmíněné formulaci zavedl konstantu, která byla později nazvána Planckova konstanta. Planckův objev znamenal přímo revoluci ve fyzikálním světě a umožnil tak další velké objevy Einsteina, Bohra a dalších. Takto rozsáhlá a objevná práce na poli teoretické fyziky byla oceněna Nobelovou cenou.
zpět