Nobelova cena za fyziku pro rok 1972
1)	John Bardeen
		* 23. 5. 1908  Madison, USA †  30. 4. 1991 Urbana, USA
		Baarden, jako syn profesora anatomie, se při svém studiu věnoval matematice, fyzice a elektrotechnice, které studoval v Madisonu a Wisconsinu současně. Po skončení studia pracoval ve společnosti Western Electric a později jako geofyzik v Pittsburghu, kde vypracoval metodu na magnetické určování nalezišť ropy. Z Pittsburghu se opět vrátil na univerzitní studium v Princetonu u profesora Wignera. Od roku 1938 působil na univerzitě v Minnesotě jako profesor. V době druhé světové války pracoval ve Washingtonu, v laboratořích amerického námořnictva. Po válce se opět vrátil na akademickou půdu, když se stal profesorem elektrotechniky a fyziky na univerzitě v Urbaně. Při své vědecké práci se zabýval problematikou koheze a adheze, povrchovými vlastnostmi pevných látek, kovů a polovodičů, což bylo základem pro objev hrotového tranzistoru. Bardee se dále věnoval teorii supravodivosti, na jejíž vypracování zorganizoval trojčlenný tým s Cooperem a Schifferem. Za objev hrotového tranzistoru obdržel Bardeen společně s Brattainem a Shockleyem Nobelovu cenu v roce 1956. Za vypracování teorie supravodivosti BCS získal Bardeen společně s Cooperem a Schiefferem Nobelovu cenu za rok 1972. Bardeen se tak řadí mezi nevelký počet nositelů dvou Nobelových cen. Schrieffer společně s Bardeem a Cooperem se zabývaly teoretickým zpracováním supravodivosti, která byla objevena již v roce 1911. Teorii supravodivosti vybudovali na principu spárovaných elektronů, které jako celek nevnímají krystalovou mřížku a tím se v ní pohybují beze srážek, tedy bez elektrického odporu. Podmínky vzniku elektronových párů rovněž tato teorie vysvětluje, tím vzniká i pojem kritická teplota, nad kterou se materiál stává běžným vodičem. Úkolem pro další výzkumy se tak stalo hledání materiálu, který by měl kritickou teplotu vyšší než 70 K, který je tak možné chladit kapalným dusíkem. V roce 1972 obdrželi Cooper, Schrieffer a Bardeen Nobelovu cenu, za kolektivní dílo - vypracování teorie supravodivosti.
2)	Leon N. Cooper
		* 28. 2. 1930 New York, USA
		Cooper se stal po ukončení univerzitního studia profesorem fyziky na Brownově univerzitě v Rhode Islandu. Schrieffer společně s Bardeem a Cooperem se zabývaly teoretickým zpracováním supravodivosti, která byla objevena již v roce 1911. Teorii supravodivosti vybudovali na principu spárovaných elektronů, které jako celek nevnímají krystalovou mřížku a tím se v ní pohybují beze srážek, tedy bez elektrického odporu. Podmínky vzniku elektronových párů rovněž tato teorie vysvětluje, tím vzniká i pojem kritická teplota, nad kterou se materiál stává běžným vodičem. Úkolem pro další výzkumy se tak stalo hledání materiálu, který by měl kritickou teplotu vyšší než 70 K, který je tak možné chladit kapalným dusíkem. V roce 1972 obdrželi Cooper, Schrieffer a Bardeen Nobelovu cenu, za kolektivní dílo - vypracování teorie supravodivosti.
3)	John R. Schrieffer
		* 31. 3. 1931 Oak Park, USA
		Schrieffer se stal po ukončení univerzitního studia profesorem fyziky na Pensylvánské univerzitě ve Filadelfii. Schrieffer společně s Bardeem a Cooperem se zabývaly teoretickým zpracováním supravodivosti, která byla objevena již v roce 1911. Teorii supravodivosti vybudovali na principu spárovaných elektronů, které jako celek nevnímají krystalovou mřížku a tím se v ní pohybují beze srážek, tedy bez elektrického odporu. Podmínky vzniku elektronových párů rovněž tato teorie vysvětluje, tím vzniká i pojem kritická teplota, nad kterou se materiál stává běžným vodičem. Úkolem pro další výzkumy se tak stalo hledání materiálu, který by měl kritickou teplotu vyšší než 70 K, který je tak možné chladit kapalným dusíkem. V roce 1972 obdrželi Cooper, Schrieffer a Bardeen Nobelovu cenu, za kolektivní dílo - vypracování teorie supravodivosti.
zpět