Nobelova cena za fyziku pro rok 1958
1)	Pavel Alexejevič Čerenkov
		* 28. 7. 1904  Voroněž, Rusko †  4. 1. 1990  Moskva, Rusko
		Čerenkov vystudoval univerzitu ve Voroněži, po jejímž absolvování působil od roku 1930 ve Fyzikálním ústavu Lebeděva AV SSSR. Čerenkov se nejprve věnoval problematice luminiscence, kdy při studiu vlivu gama-záření na kapaliny a pevné látky zjistil modravé světélkování, jehož spektrum nebylo závislé na parametrech gama záření ani na parametrech látky, ve které vznikalo. Po podrobném zkoumání Čerenkov zjistil, že se jedná o nový druh záření, o gama-zářením uvolněné elektrony. Frank a Tamm ukázali, že zmíněný jev vzniká při pohybu elektronů nadsvětelnou rychlostí v daném prostředí. Za zmíněný objev obdržel Čerenkov společně s Tammem a Frankem Nobelovu cenu pro rok 1958.
2)	Ilja Michajlovič Frank
		* 23. 10. 1908  Petrohrad, Rusko †  22. 6. 1990 Leningrad, SSSR
		Frank studoval po vzoru svého otce na univerzitě v Moskvě a po jeho ukončení nastoupil do Státního ústavu optiky v Leningradě. V roce 1934 ovšem přešel do Fyzikálního ústavu Lebeděva AV SSSR v Moskvě a s tím změnil i svoje zaměření na aktuální problematiku jaderné fyziky. Frank se společně s Groševem věnoval vzniku páru částic elektron-pozitron při působení gama-záření. Podstatně většího věhlasu dosáhl vysvětlením a vypracováním teorie Čerenkovova záření, na které pracoval společně Tammem. Čerenkovovo záření je používáno při konstrukci detektorů jaderných částic. Frank společně s Čerenkovem a Tammem obdrželi Nobelovu cenu v roce 1958.
3)	Igor Jevgenjevič Tamm
		* 8. 7. 1895  Vladivostok, Rusko †  12. 4. 1971  Moskva, SSSR
		Tamm, syn inženýra, studoval nejprve na univerzitě v Edinburghu, ale v roce 1914 se vrátil do Ruska, aby po skončení první světové války pokračoval ve studiu v Moskvě. Po skončení studia nastoupil do práce v Simferopolu v Oděse, ale již v roce 1927 se stal profesorem teoretické fyziky na univerzitě v Moskvě. Tamm se zabýval kvantovou fyzikou, především pak výkladem jaderných sil, kvantovou elektrodynamikou a fyzikou kosmického záření. Zabýval se rovněž vlastnostmi povrchu pevných látek, kde teoreticky předpověděl existenci energetických hladin, kterými se vysvětlují různé povrchové jevy pevných látek. Tamm rovněž vypracoval teorii jaderných sil, která byla později použita ke vzniku mezonové teorie atomového jádra. Tamm se podílel společně se Sacharovem na konstrukci magnetické nádoby k realizaci termojaderné reakce, kterou později nazvaly TOKAMAK. Tamm se ovšem nejvíce proslavil teorií Čerenkovova jevu, za kterou obdržel společně s Čerenkovem a Frankem Nobelovu cenu v roce 1958.
zpět