Nobelova cena za fyziku pro rok 1937
1)	Clinton Joseph Davisson
		* 22. 10. 1881  Bloomington, USA † 1. 2. 1958  Charlottesville, USA
		Davisson vynikal při svých studiích ve fyzice a matematice, které studoval na univerzitě v Chicagu u držitele Nobelovy ceny Millikana. Po ukončení studií nastoupil dráhu elektrofyzika ve vývojových laboratořích firem Western Electric a Bell Telephone. Nakonec se však vrátil na univerzitní půdu a od roku 1946 působil na univerzitě ve Virginii jako profesor. Davisson přešel poměrně rychle od studia tepelných emisí kladných iontů ke studiu pohybu elektronů. Po předpovězení vlnových vlastností částic s klidovou hmotností, bylo potřeba celou teorii ověřit i experimentálně. Davisson společně s Germerem se problému ujal v USA, stejně jako nezávisle na něm Thomson v Anglii. V USA se dali cestou difrakce elektronů na monokrystalu niklu. Při experimentu navodily podmínky odpovídající rentgenovému záření a obdrželi odpovídající výsledky. Tím dali podnět pro vznik difrakce pomalých nízkoenergetických elektronů LEED, která se v současnosti používá ke studiu povrchu materiálů. Za důkaz vlnových vlastností elektronů získal Davisson Nobelovu cenu, a to společně s Thomsonem. Do dneška ovšem není jasné, proč Nobelovu cenu neobdržel rovněž Germer.
2)	sir George Paget Thomson
		* 3. 5. 1892  Cambridge, Velká Británie † 30. 8. 1940 Cambridge, Velká Británie
		Thomson zahájil svojí vědeckou kariéru velmi úspěšným studiem na univerzitě v Cambridgi. Vzorem mu zajisté nebyl nikdo jiný, než jeho otec, který obdržel v roce 1906 Nobelovu cenu. Hlavní Thomsonovou prací v oboru fyziky byl experimentální důkaz difrakce elektronů na krystalové mřížce. Pokus s difrakcí prováděl na ténké fólii zlata a užíval přitom vysokého urychlovacího napětí. Pro použití elektronů vysoké energie sestrojil speciální přístroj - elektronový difraktograf. Přístroj se později stal základem pro elektronovou difraktografii (HEED). Za zmíněnou práci obdržel Thomson společně s Davissonem Nobelovu cenu v roce 1937.
zpět