Nobelova cena za fyziku pro rok 1914
	Max Theodor Felix von Laue
		* 9. 10. 1879  Pfaffendorf, Německo † 24. 4. 1960  Berlín, Německo
		Max von Laue se začal fyzice věnovat již na střední škole, k čemuž ho vedl jeho profesor fyziky, kterému byly nápomocny i populární přednášky fyziky. Kromě fyziky Laueho zajímala i matematika, která v kombinaci s fyzikou rozhodla o jeho životním zaměření na teoretickou fyziku. Vysokoškolské studium pro něj znamenalo vystřídání velkého množství univerzit a profesorů. Postupně tak studoval u Rontgena v Mnichově, Plancka v Berlíně atd. Jako asistent nastupoval u již zmíněného Plancka, ale ani jako profesor se neusadil a vystřídal univerzity v Curychu, Frankfurtu nad Mohanem, Berlíně a Gottingenu. Stejně jako Laue střídal univerzity, střídal i obory fyziky. Jako teoretický fyzik řešil termodynamické problémy ve vztahu na optické děje, pochopil Einsteinovu teorii relativity, kterou dále rozvedl a rozšířil, zabýval se kvantovou a jadernou fyzikou. Jak již bylo v jeho době "moderní", věnoval se i fyzice rentgenového záření, kde také dosáhl největších úspěchů. Dokázal zde spojit fyziku krystalovou a rentgenovou, díky čemuž se mu podařilo prokázat vlnovou podstatu rentgenového záření. Předpokládal, že pomocí mřížky tvořené v té době krystaly, dojde k difrakci rentgenového záření, což prakticky ověřil W. Friedrich a P. Knipping, kteří na rozdíl od Laueho Nobelovu cenu neobdrželi.
zpět