Nobelova cena za fyziku pro rok 1936 | ||||
1) | Victor Fraanz Hess | |||
* 24. 6.
1883 Waldštejnský zámek u Peggau, Rakousko-Uhersko † 17. 12. 1964 Curych, Švýcarsko |
||||
Po ukončení
univerzity ve Štýrském Hradci, působil Hess jako asistent
radiologického ústavu vídeňské akademie věd. Roku 1920 se vrátil
na univerzitu ve Štýrském Hradci, tentokrát ovšem jako profesor.
Tam ovšem dlouho nevydržel, po roce odešel na dva roky do Washingtonu
jako vedoucí radiologického oddělení. Nakonec se Hess usadil jako
profesor na univerzitě v Insbrucku, kde se stal vedoucím ústavu pro výzkum
záření. Hess svoji vědeckou práci zasvětil především studiu záření a elektrických jevů v atmosféře. Fascinoval ho problém vybíjení elektroskopu a tím se začal zabývat přítomností iontů ve vzduchu. Hess prokázal, že do určité výšky od Země rychlost vybíjení elektroskopu klesá, ale pak se začíná opět zvyšovat. Tento jev, zvyšování rychlosti vybíjení, přisoudil jakémusi záření, které proniká k Zemi z kosmu a nazval ho kosmické záření, které se později stalo tématem mnoha výzkumů. Za objev kosmického záření obdržel Hess společně s Andersonem Nobelovu cenu. |
||||
2) | Carl David Anderson | |||
* 3. 9. 1905 New
York, USA † 3. 12. 1991 New York, USA |
||||
Anderson se
narodil švédským rodičům krátce po přestěhování do USA. Tam se
mu také podařilo vystudovat vysokou školu a obhájit doktorskou práci.
V roce 1933 se v Kalifornském technologickém institutu v Pasadeně
stal profesorem. Anderson se začal společně s Millikanem zabývat kosmickým zářením. Ovšem po Diracově předpovědi pozitronu se začal zabývat jeho experimentálním prokázáním. Pomocí mlžné komory se mu to nakonec podařilo, prokázal tedy pozitron jako složku kosmického záření. Nezůstal však u pozitronu, ale jako další částici experimentálně potvrdil existenci mezonu, jehož existenci teoreticky předpověděl Yukawa. Anderson opět i u mezonu zjistil jeho přítomnost v kosmickém záření. Za zmíněné významné objevy obdržel společně s Hassem Nobelovu cenu. |
||||
zpět |