Nobelova cena za fyziku pro rok 1952
1)	Felix Bloch
		* 23. 10. 1905  Curych, Švýcarsko †  10. 9. 1983  Curych, Švýcarsko
		Bloch chtěl být původně inženýrem, po roce studia ovšem přešel na studium matematiky a fyziky, kde jej kromě jiných slavných jmen učil Schrodinger. schrodinger při svém odchodu do Lipska vzal Blocha s sebou k Heisenbergovi, kde také nakonec promoval. Díky Schrodingerovi a svým vynikajícím studijním výsledkům pracoval Bloch rovněž u Pauliho, Bohra a Fermiho, což bylo základem jeho univerzálních znalostí teoretické fyziky. Vroce 1933 tak mohl být jmenován profesorem teoretické fyziky na Stanfordské univerzitě v Kalifornii. Bloch vypracoval na Stanfordské univerzitě v Kalifornii teorii magnetismu a kvantovou pásovou teorii pevných látek. Rovněž se zabýval magnetickými měřícími metodami magnetických momentů elementárních částic a tím samozřejmě i jader atomů. Zmíněné metody využil k přesnému měření magnetických momentů neutronů. Za vypracování přesných metod měření magnetických momentů jader byla Blochovy udělena společně s Purcellem Nobelova cena v roce 1952.
2)	Edward Mills Purcell
		* 30. 8. 1912  Taylorville, USA †  7. 6. 1997  Cambridge, USA
		Purcell, pocházející z učitelské rodiny, skončil v roce 1933 univerzitní studium v Indianě a pak nastoupil na roční stáž na techniku v Karlsruhe. Na Harvardově univerzitě byl roku 1938 promován doktorem a v roce 1949 profesorem. V době druhé světové války byl vedoucím výzkumu a vývoje radarové techniky. Po skončení války však přešel na studium jaderné fyziky. Purcell se ve své poválečné práci věnoval především výzkumu chování atomových jader v magnetickém poli. Aby mohl pokračovat ve svém výzkumu, vypracoval metodu jaderné magnetické rezonance, která nakonec našla široké uplatnění nejen ve fyzice, ale především v chemii a lékařství. Purcell obdržel za svoji práci Nobelovu cenu společně s Blochem, i když oba pracovali nezávisle na sobě.
zpět