Nobelova cena za fyziku pro rok 1952 | ||||
1) | Felix Bloch | |||
* 23. 10. 1905
Curych, Švýcarsko † 10. 9. 1983 Curych, Švýcarsko |
||||
Bloch chtěl být
původně inženýrem, po roce studia ovšem přešel na studium
matematiky a fyziky, kde jej kromě jiných slavných jmen učil
Schrodinger. schrodinger při svém odchodu do Lipska vzal Blocha s
sebou k Heisenbergovi, kde také nakonec promoval. Díky Schrodingerovi
a svým vynikajícím studijním výsledkům pracoval Bloch rovněž u
Pauliho, Bohra a Fermiho, což bylo základem jeho univerzálních
znalostí teoretické fyziky. Vroce 1933 tak mohl být jmenován
profesorem teoretické fyziky na Stanfordské univerzitě v Kalifornii. Bloch vypracoval na Stanfordské univerzitě v Kalifornii teorii magnetismu a kvantovou pásovou teorii pevných látek. Rovněž se zabýval magnetickými měřícími metodami magnetických momentů elementárních částic a tím samozřejmě i jader atomů. Zmíněné metody využil k přesnému měření magnetických momentů neutronů. Za vypracování přesných metod měření magnetických momentů jader byla Blochovy udělena společně s Purcellem Nobelova cena v roce 1952. |
||||
2) | Edward Mills Purcell | |||
* 30. 8. 1912
Taylorville, USA † 7. 6. 1997 Cambridge, USA |
||||
Purcell, pocházející
z učitelské rodiny, skončil v roce 1933 univerzitní studium v Indianě
a pak nastoupil na roční stáž na techniku v Karlsruhe. Na Harvardově
univerzitě byl roku 1938 promován doktorem a v roce 1949 profesorem. V
době druhé světové války byl vedoucím výzkumu a vývoje radarové
techniky. Po skončení války však přešel na studium jaderné
fyziky. Purcell se ve své poválečné práci věnoval především výzkumu chování atomových jader v magnetickém poli. Aby mohl pokračovat ve svém výzkumu, vypracoval metodu jaderné magnetické rezonance, která nakonec našla široké uplatnění nejen ve fyzice, ale především v chemii a lékařství. Purcell obdržel za svoji práci Nobelovu cenu společně s Blochem, i když oba pracovali nezávisle na sobě. |
||||
zpět |