Nobelova cena za fyziku pro rok 1902
1)	Henrick Antoon Lorentz
		* 18. 7. 1853  Arnheim, Holandsko † 4. 2. 1928  Haarlem, Holandsko
		Lorentzův život byl poměrně vyrovnaný a poklidný. Po vystudování prestižní holandské univerzity v Leydenu působil 45 let své vědecké kariéry na stejnojmenné univerzitě, a to jako profesor teoretické fyziky. Při práci v oboru teoretické fyziky vypracoval elektronovou teorii, kterou navázal na Maxwellovu teorii elektromagnetického pole (v té době již obecně známou). Elektronová teorie charakterizovala vzájemné působení elektromagnetického pole a částic s nábojem. Na základě zmiňované elektronové teorie bylo možné vysvětlit vliv magnetického pole na štěpení spektrálních čar atomů. Tento jev experimentálně objevil Lorentzův žák Zeeman, který ve stejném roce obdržel rovněž Nobelovu cenu. Pomocí elektronové teorie se ovšem podařilo vysvětlit i mnoho dalších jevů, jako jsou vliv magnetického pole na optické vlastnosti, Faradayův jev atd. Lorentz kromě elektronové teorie pracoval i v jiných oborech teoretické fyziky, kde stojí za zmínku především jeho práce na transformaci souřadnic a času v rovnoměrně se pohybujících soustavách, kde jeho transformační vztahy využil A. Einstein při formulaci speciální teorie relativity.
2)	Pieter Zeeman
		* 25. 5. 1865 Zonnemaire, Holandsko † 9. 10. 1943 Amsterodam, Holandsko
		Pieter Zeeman, syn teologa, vystudoval univerzitu v Leydenu, kde mu byl učitelem H. A. Lorentz (spolunositel Nobelovy ceny) a také pozdější nositel Nobelovy ceny za objev supravodivosti H. Kamerlingh-Onnes. Roku 1900 se stal profesorem Amsterodamské univerzity a současně ředitelem Amsterodamského fyzikálního ústavu. V rámci své vědecké práce většinu úsilí věnoval studiu vlivu magnetického pole na různé druhy záření, a to především experimentální metodou. Při této práci objevil štěpení atomových spektrálních čar působením magnetického pole. Objev zmíněného jevu Zeemanovi vynesl nejen Nobelovu cenu, ale tento jev byl i na jeho počest nazván Zeemanovým jevem. Zeemanův jev byl zpracován rovněž teoreticky, a to jeho učitelem Lorentzem, díky čemuž oba vědci získaly Nobelovu cenu za rok 1902. Celá zmíněná práce byla vyvrcholením čtyřicetiletého snažení mnoha vědců, které tak bylo korunováno důkazem existence elektronů.
zpět