Nobelova cena za fyziku pro rok 1965
1)	Sin-Itiro Tomonaga
		* 31. 3. 1906  Tokio, Japonsko †  8. 7. 1979 Tokio, Japonsko
		Tomonaga, syn filozofa, žil a studoval v Tokiu, a to aždo okamžiku studijního pobytu v Lipsku, kde u Heisenberga studoval kvantovou teorii. Tomonaga se ve svých vědeckých pracích zabýval především teorií atomového jádra. Postupně pak přešel na problematiku mezonové teorie a strukturu mezonových polí kolem nukleonů. Jeho největší zájmem byly interakce elementárních částic a polí, tedy kvantová elektrodynamika. Za významnou práci v kvantové elektrodynamice získal Tomonaga společně se Schwingerem a Feynmanem Nobelovu cenu v roce 1965.
2)	Julian Schwinger
		* 12. 2. 1918 New York, USA
		Schwinger byl zázračné dítě, již od šestnácti let se věnoval fyzice na Columbijské univerzitě. O rok později napsal první publikaci a ve 21 letech získal doktorát. Pracoval v různých výzkumných ústavech, nejdéle na Massachutském technologickém institutu v Cambridgi. V roce 1947 nastoupil jako profesor na Harvardovu univerzitu. Schwinger se zabýval vývojem a zdokonalováním radaru, jadernu fyzikou a jaderným zářením. Největší přínos ovšem dosáhl v oblasti teorie kvantové elektrodynamiky, tedy kvantového elektromagnetického pole, pro kterou vypracoval společně s Tomonagou a Feynmanem matematický aparát. Schwinger obdržel za výše zmíněnou práci společně s Tomonagou a Feynmanem v roce 1965 Nobelovu cenu.
3)	Richard Philips Feynman
		* 11. 5. 1918  NewYork, USA †  15. 2. 1988 Los Angeles, USA
		Feynman vystudoval Massachusettský technologický institut, ve studiu dále pokračoval na Princetonské univerzitě, kde získal vědeckou graduaci. V období druhé světové války pracoval v Los Alamos na projektu první atomové bomby. Ovzduší vojenské disciplíny v Los Alamos prosvětloval humornými a veselými kousky. Feynmnam se v teoretické oblasti věnoval kvantové fyzice, přesněji kvantové teorii elektromagnetického pole a kvantové elektrodynamice. Formuloval kvantovou mechaniku pomocí feynmanových dráhových integrálů. Antičástice charakterizoval jako částice pohybující se proti běhu času a objevil novou metodu teoretické kvantové elektrodynamiky, později nazvanou jako feynmanovy diagramy. Velice úspěšný a populární byl Feynman jako profesor fyziky, kdy jeho nekonvenční přednášky byly vydány knižně a přeloženy do mnoha jazyků, stejně jako jeho statě na téma fyziky, které svým obsahem zasahovaly až do filozofie. Za práci v kvantové elektrodynamice obdržel Feynman společně s Tomonagou a Schwingerem v roce 1965 Nobelovu cenu.
zpět