Nobelova cena za fyziku pro rok 1933
1)	Erwin Schrodinger
		* 12. 8. 1887  Vídeň, Rakousko † 4. 1. 1961  Vídeň, Rakousko
		Syn obchodníka, který se všestranně zajímal o přírodní vědy, měl již od dětství veškerou podporu pro studium. To se projevilo již při jeho studiu na gymnáziu, kde patřil mezi nejlepší studenty. Po maturitě nastoupil na univerzitu ve Vídni ke studiu fyziky a matematiky. Mezi jeho profesory patřil Exner (spolužák Rentgena a experimentální fyzik) a Hasenohrl, o kterém Schrodinger prohlásil, že nebýt jeho smrti ve válce, určitě by místo něj obdržel Nobelovu cenu. Schrodinger získal v roce 1919 hodnost doktora filozofie a stal se asistentem profesora Exnera. V době první světové války byl důstojníkem dělostřelectva, ale i tak zvládl prostudovat obecnou teorii relativity a pokoušel se vytvořit jednotnou teorii polí. Od roku 1921 působil jako profesor v Curychu, kde se mu podařilo formulovat vlnovou mechaniku. Nakonec ovšem skončil na žádost Plancka v tehdejším centru fyziky, v Berlíně. V období druhé světové války pobýval Schrodinger v Anglii a Irsku, ale v roce 1956 se ještě vrátil do Rakouska přednášet na vídeňskou univerzitu.  Schrodinger se při svém působení v Curychu zabýval formulováním vlnové mechaniky, což se mu také podařilo. Pracoval tehdy pod vlivem idejí Brogliea, aby formuloval dva základní typy rovnicí - časové a bezčasové. Bezčasové rovnice řeší stacionární pole, kde energie nezávisí na čase. Časové rovnice počítají s energií proměnnou v čase a jsou to vlastně vyzařování energie kvantovými soustavami. Za definování vlnové mechaniky obdržel Schrodinger Nobelovu cenu. Tím sice jeho vědecká práce nekončí, ale jeho snahy vysvětlit pomocí kvantové fyziky život, vyšel do ztracena.
2)	Paul Adrien Maurice Dirac
		* 8. 8. 1902 Bristol, Velká Británie † 20. 10. 1984 Tallahassee, USA
		Dirac se narodil v rodině Švýcara a Angličanky. Jeho největším zájmem byla elektrotechnika, kterou také vystudoval na univerzitě v Bristolu. To mu ale nestačilo a nastoupil ke studiu matematiky v Cambridgi a dále pak na univerzitách v Dánsku, Německu, Holandsku a USA. Jako profesor matematiky na univerzitě v Oxfordu navštívil dokonce Japonsko a Sovětský svaz. Ve vědecké práci vynikal Dirac sestavením relativistické kvantověmechanické rovnice pro pohyb elektronu. Diracova relativistická rovnice dokonce obsahovala řešení se spinem elektronu, který byl objeven Goudtsmitem a Uhlenbeckem jako rotační moment elektronu a jemu odpovídající moment magnetický. Dirac svojí prací završil relativistickou konceptuální soustavu a položil základy kvantové fyzice elektromagnetických polí. Z Diracových rovnic byla předpovězena existence antičástic, které při setkání s částicemi anihilují - přemění se v energii. To je vlastně ve shodě s Einsteinovým pojetím ekvivalence hmoty a energie. Dirac obdržel za práci v kvantové fyzice Nobelovu cenu.
zpět