Nobelova cena za fyziku pro rok 1919
	Johannes Stark
		* 15. 4. 1874  Schickenhof, Německo † 21. 6. 1957  Trautenstein, Německo
		Syn bavorského statkáře, z rodiny bez intelektuální podpory, se dal na studium přírodních věd na univerzitě v Mnichově, konkrétně studoval matematiku, fyziku, chemii a krystalografii. Profesorem byl jmenován na univerzitě v Gottingenu. Jako profesor působil ještě na univerzitách v Hannoveru, Cáchách, Greifswaldu a Wurtzburgu. Při výzkumu se Stark zabýval elektrickými výboji v plynech, spektrální analýzou a chemickou valencí. Laboratorně se mu tak podařilo prokázat Dopplerův jev svítících iontů kanálových paprsků pohybujících se rychlostí 106 m/s. Nejvýznamnější Starkovou prací je objev štěpení spektrálních čar vodíku v elektrickém poli, čímž dokázal existenci kvantových stavů atomu vodíku. Nobelovu cenu za fyziku získal v roce 1919, i když jeho další působení ve fyzice by sedalo nazvat více než rozporné. Stark byl pod vlivem meziválečné a válečné politiky zastáncem a hlasitým propagátorem "německé fyziky". Svého času dokonce tvrdě kritizoval teorii relativity jako podvod a manipulaci židovství, Einsteinovu a Bohrovu práci nazval židovskou fyzikou. Neměl rád, ba přímo nesnášel některé své i německé kolegy a po obdržení Nobelovy ceny zneužil takto získané finanční prostředky ke koupi továrny na porcelán, což bylo v rozporu s pravidly udělování Nobelovy ceny.
zpět