Nobelova cena za fyziku pro rok 1956
1)	William Bradford Shockley
		* 13. 2. 1910  Londýn, Velká Británie †  12. 8. 1989  Palo Alto, USA
		Shockley se jako syn báňského inženýra přestěhoval ve třinácti letech do USA, kde vystudoval vysokou školu technickou v Kalifornii. Po ukončení studia pracoval ve firmě Bell Telephone, kde se později stal ředitelem tranzistorového oddělení. V období druhé světové války působil jako poradce pro výzbroj ponorek, ale po jejím skončení se vrátil na akademickou půdu. V roce 1946 se stal profesorem na Princentonské univerzitě a v roce 1954 na vysoké škole technické v Kalifornii. Shockley se ve své vědecké práci soustředil na fyziku polovodičů, což byl v té době populární obor fyziky pevných látek. Ve zmíněném oboru dosáhl největšího úspěchu v teorii magnetismu. Při své práci se zasloužil o objev a vývoj hrotového tranzistoru, což byla analogie elektronkové triody. V roce 1948 se podílel na zavedení akustické emise, která se stala novou technikou určování vlastností látek. Dalším jeho počinem v elektrotechnice byl objev tranzistoru na bázi polovodivého germania, který se stal základem pozdější mikroelektroniky. Za objev tranzistoru získal společně s Bardeenem a Brattainem Nobelovu cenu za rok 1956.
2)	John Bardeen
		* 23. 5. 1908  Madison, USA †  30. 4. 1991 Urbana, USA
		Baarden, jako syn profesora anatomie, se při svém studiu věnoval matematice, fyzice a elektrotechnice, které studoval v Madisonu a Wisconsinu současně. Po skončení studia pracoval ve společnosti Western Electric a později jako geofyzik v Pittsburghu, kde vypracoval metodu na magnetické určování nalezišť ropy. Z Pittsburghu se opět vrátil na univerzitní studium v Princetonu u profesora Wignera. Od roku 1938 působil na univerzitě v Minnesotě jako profesor. V době druhé světové války pracoval ve Washingtonu, v laboratořích amerického námořnictva. Po válce se opět vrátil na akademickou půdu, když se stal profesorem elektrotechniky a fyziky na univerzitě v Urbaně. Při své vědecké práci se zabýval problematikou koheze a adheze, povrchovými vlastnostmi pevných látek, kovů a polovodičů, což bylo základem pro objev hrotového tranzistoru. Bardee se dále věnoval teorii supravodivosti, na jejíž vypracování zorganizoval trojčlenný tým s Cooperem a Schifferem. Za objev hrotového tranzistoru obdržel Bardeen společně s Brattainem a Shockleyem Nobelovu cenu v roce 1956. Za vypracování teorie supravodivosti BCS získal Bardeen společně s Cooperem a Schiefferem Nobelovu cenu za rok 1972. Bardeen se tak řadí mezi nevelký počet nositelů dvou Nobelových cen.
3)	Walter Houser Brattain
		* 10. 2. 1901  Amoy, Čína †  13. 10. 1987  Seatle, USA
		Brattain se narodil v čínském městě Amoy, ale ještě jako dítě se s rodiči přestěhoval do Washingtonu. Univerzitu vystudoval v Oregonu a od roku 1929 pracoval ve společnosti Bell Telephone. V období druhé světové války pracoval na Columbijské univerzitě, a to na systému magnetického vyhledávání ponorek. Od roku 1952 působil jako hostující profesor na Harvardově univerzitě. Brattain se ve své odborné práci zabýval nejprve studiem termoemisí, ale později přešel na problematiku pevných látek a polovodičů. Zabýval se polovodiči nejen teoreticky, ale i jejich zaváděním do praxe. Při výzkumu povrchových vlastností kovů a polovodičů objevil hrotový tranzistor, později pak polovodiču typu P a N. Společně s Bardeenem a Shockleyem získal za objev hrotového tranzistoru Nobelovu cenu v roce 1956.
zpět