Nobelova cena za fyziku pro rok 1954
1)	Max Born
		* 11. 12. 1882  Vratislav, Polsko †  5. 1. 1970  Gottingen, Německo
		Born měl předpoklady ke své vědecké dráze již v rodinném prostředí, kdy jeho otec byl profesorem anatomie ve Vratislavi. Born zahájil svá studia na univerzitě ve Vratislavi, dále pokračoval na univerzitách v Heidelbergu, Curychu a Gottingenu, kde v roce 1907 promoval. Jeho studium tím nekončí, ale pokračuje v Cambridgi, Gottingenu a na univerzitě v Chicagu u Michelsona, v Berlíně u Plancka a ve Frankfurtu nad Mohanem u Sterna. V roce 1921 se stává profesorem na univerzitě v Gottingenu a roku 1933 odchází z Německa do Cambridge, kde se stává vedoucím pracoviště teoretické fyziky. Born se převážně věnoval problematice studia struktury atomů, dynamiky krystalové mřížky, teorii relativity a kvantové mechanice. V oboru kvantové mechaniky přišel na interpretaci vlnové funkce jako pravděpodobnostní vlny, kde její čtverec má význam hustoty pravděpodobnosti existence částice. Za zmíněný výzkum obdržel Born v roce 1954 Nobelovu cenu, a to společně s W. Bothem.
2)	Walther Wilhelm Georg Bothe
		* 8. 1. 1891  Oranienburg, Německo †  8. 2. 1957  Heidelberg, Německo
		Bothe studoval na univerzitě v Berlíně, kde také působil po ukončení studia na vysoké škole zemědělské a později na Říšském fyzikálně technickém ústavu. V roce 1930 byl jmenován profesorem na univerzitě v Giesenu a od roku 1932 působil jako profesor na univerzitě v Heidelbergu. Bothe se zabýval celou škálou fyzikálních problémů, mezi něž patřilo rentgenové záření, přirozená i umělá radioaktivita atd. Jeho objev neutronu, při bombardování berylia částicemi alfa, vedl k výrobě jaderné bomby. Ovšem největším Botheovým objevem bylo vypracování a praktické použití koincidenční detekční metody částic, která umožnila určovat směr pohybujících se částic a jejich současný vznik. Na principu zmíněné metody fungují teleskopy pro pozorování kosmického záření. Při své práci též prokázal lokální platnost zákona zachování hybnosti při srážce částic. Bothe obdržel za vypracování koincidenční metody Nobelovu cenu v roce 1954 společně s M. Bornem.
zpět