Nobelova cena za fyziku pro rok 1973
1)	Leo Esaki
		* 12. 3. 1925  Osaka, Japonsko
		Esaki je Američan japonského původu. Esaki se věnoval polovodičové technice a především pak vývojem prvků pro vysoké frekvence. Při hledání nových materiálů pro konstrukci odolnějších diodových P-N přechodů, objevil látku, která při určitém napěťovém intervalu dosáhla charakteristiky se záporným odporem. Dioda s takovou vlastností může být použita pro konstrukci oscilačních obvodů. Celý princip je důsledkem tunelového jevu, kdy se částice s nábojem dostávají mimo energetickou bariéru nejen překonáním jejího vrcholu, ale i prosáknutím se energetickou bariérou s nižší energií. Esaki splečně s Giaeverem a Josephsonem obdržel za zmíněný objev Nobelovu cenu pro rok 1973.
2)	Ivar Giaever
		* 5. 4. 1929  Bergen, Norsko
		Giaever vystudoval střední školu v Norsku, kde měl pověst ne zrovna pilného studenta, což se projevilo po jeho ocenění Nobelovou cenou, po kterém jeho středoškolský učitel fyziky napsal do novin článek s pověstným titulkem - Flákač ve fyzice nositelem Nobelovy ceny za fyziku. Giaever se později přestěhoval do USA, kde již také zůstal. Giaever se v roce 1960 proslavil měřením zakázaného energetického pásu u supravodičů, k čemuž využil tunelového jevu. V jeho pokusech došlo k tunelování jednotlivých elektronů ze supravodiče do vodiče, při určitém napětí, kterému odpovídala vazbová energie párovaných elektronů. Ze zmíněného napětí je tak možné určit šířku pásu zakázaných energií supravodičů. Za popsaný objev obdržel Giaever společně s Esakim a Josephsonem v roce 1973 Nobelovu cenu.
3)	Brian D. Josephson
		* 4. 1. 1940 Cardiff, Velká Británie
		Josephson se ve své práci věnoval tunelovému jevu spárovaných elektronů bez vnějšího napětí. Teoreticky pracoval na modelu supravodič-izolant-supravodič, kdy izolant dosahoval tloušťky 2 nm. Josepson jižv roce 1962 předpověděl, že v tomto případě poteče izolantem proud stejně jako supravodičem. I když byla jeho předpověď dlouhou dobu nevěrohodná, nakonec ji prokázal experiment. Dalším předpovězeným, později opět experimentálně potvrzeným, jevem byla kritická hodnota proudu na izolantu. Objevil, že při jejím překročení se projeví na kontaktu jednotlivých vrstev napětím a mezi supravodiči prochází střídavý proud, jehož kmitočet přímo charakterizuje poměr náboje elektronu a Planckovy konstanty. To umožnilo konstrukci supravodivých kvantových interferenčních zařízení, která měří s vysokou přesností magnetická pole a jejich gradienty, což je využíváno pro měření magnetických polí mozku, srdce apod. Josephson byl za svoji práci oceněn společně s Esakim a Giaeverem Nobelovou cenou v roce 1973.
zpět