(2003-09-28) 250. výročí pádu meteorických kamenů u obce Strkov

Podrobnosti 

Ke stažení - word (195 kB)

(2003-08-25) Pozorování Marsu nekončí 27. srpna

V posledních dnech se objevují poměrně zkreslené informace o pozorování planety Mars v srpnu 2003. Je sice pravdou, že planeta k nám bude 27.8.2003 nejblíže za několik tisíc let, není ovšem nutné Mars pozorovat právě a pouze tento den. Celý proces přibližování a vzdalování obou planet se děje ve velkých měřítcích, a proto změny pozorovatelné pouhým okem se projeví až za několik týdnů po tomto datu. Co je však podstatné, i po tomto datu, a vlastně celý podzim, budeme moci pozorovat planetu Mars pouhým okem nebo dalekohledem.
Vzhledem k výjimečnému přiblížení planety Mars, nabízí Hvězdárna Františka Pešty za jasného počasí mimořádná pozorování, jejichž přehled je uveden v následující tabulce. Pozorování pak bude možné i v dalších měsících, a to v rámci běžné otevírací doby Hvězdárny. Zájemci tak nemusí litovat toho, že tuto příležitost propásly, protože mohou stále přicházet a sledovat pomocí velkého dalekohledu s třísetnásobným přiblížením planetu Mars

Petr Bartoš

Ke stažení - word (178 kB)

(2003-08-01) Velká opozice Marsu v roce 2003

Vzhledem k výjimečnému úkazu, který se opakuje jednou za několik tisíc let, nabízí Hvězdárna Františka Pešty za jasného počasí mimořádná pozorování planety Mars, který je k nám v těchto dnech nejblíže.

V letošním roce na konci srpna bude Mars od Země v nejmenší vzdálenosti za posledních 73 000 let. Výjimečně velký úhlový průměr kotoučku planety nám umožní uvidět v kvalitních dalekohledech řadu detailů, které jsou jinak pod hranicí rozlišitelnosti.
Načervenalý kotouček planety Mars je pokaždé ozdobou noční oblohy. Podmínky k jeho pozorování se mění a závisí především na geometrickém postavení Země, Marsu a Slunce. Mars řadíme k vnějším planetám, obíhá kolem Slunce ve větší vzdálenosti než Země, a tak nejvhodnější podmínky k jeho pozorování nastávají, když je v tzv. opozici (nachází se "na opačné straně" než Slunce). V té době je nad obzorem prakticky po celou noc a kulminuje kolem půlnoci. Navíc je v té době Zemi mnohem blíž než jindy, má tedy větší jasnost a jeho kotouček má také větší úhlový průměr. Pro pozemského pozorovatele se Mars dostává do opozice každých 26 měsíců. Jestliže si uvědomíme, že obě planety, Země i Mars, obíhají kolem Slunce po eliptických drahách, jistě nás napadne, že opozice v různých letech budou znamenat i odlišné podmínky k pozorování "červené planety". Liší se především vzdáleností, která obě planety dělí. Největšího přiblížení dosáhnou v případě tzv. "perihelové opozice", kdy se Mars nachází poblíž přísluní a Země poblíž odsluní svých drah.
Velmi výjimečná perihelová opozice nastane v srpnu tohoto roku. Obě planety budou nejblíže sobě za posledních 5000 let, tak to alespoň tvrdí experti na internetových stránkách NASA. Ovšem podle Belgičana Jeana Meeuse, kterého můžeme považovat za dostatečně věrohodnou autoritu ve světě astronomických výpočtů, je celá událost ještě mnohem unikátnější. Tvrdí, že ve středu 27. srpna 2003 bude vzdálenost mezi Zemí a Marsem pouhých 55 746 199 kilometrů a že takové přiblížení nenastalo celých 73 000 let. O den později, tedy 28. srpna 2003, bude Mars přesně v opozici.
Takovou unikátní příležitost k pozorování Marsu bychom si určitě neměli nechat ujít a měli bychom se pokusit Mars pozorovat svým dalekohledem nebo navštívit v srpnu či v září některou z hvězdáren a za příznivého počasí se zúčastnit večerního pozorování určeného veřejnosti.
Velké opozice využijí i kosmické agentury a v letech 2003 a 2004 se k Marsu má vydat hned šest sond. Zajímavým projektem je evropská sonda Mars Express. Agentura ESA ji úspěšně vypustila (raketou Sojuz) na počátku června 2003. Projekt je prvním z nové generace relativně levných a flexibilních sond. Hlavním úkolem sondy po příletu k Marsu je hledání vody pod povrchem planety a také vyslání malého přistávacího modulu. Modul byl pojmenován podle Darwinovy lodě jako Beagle 2. Pokud bude jeho přistání na Marsu úspěšné, bude kromě hledání stop života provádět také důkladný geochemický rozbor.

Tomáš Gráf

Ke stažení - word (185 kB)

(2003-07-30) Nábor nových členů

Hvězdárna Fr. Pešty v Sezimově Ústí je zde již téměř 40 let, což je doba, za kterou je vidět poměrně velký kus práce. Hvězdárna Fr. Pešty má pravidelnou otevírací dobu, funguje zde dětský astronomický kroužek a samozřejmě i další množství aktivit.
V prostorách Hvězdárny je instalována poměrně výkonná pozorovací technika, jejíž pomocí je prováděn výzkum sluneční aktivity a pozorování objektů noční oblohy. V řadách členů nalezneme ryze amatérské astronomy, vedle nichž jsou členy i odborníci např. z observatoře Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově a mezi čestné členy patří např. Dr. Jiří Grygar.
Hvězdárna Fr. Pešty v Sezimově Ústí vám nyní nabízí možnost zapojení se do svých aktivit a přijímá proto nové členy - zájemce o astronomii ve věku od 15-ti let. Pokud máte zájem, můžete přijít na Hvězdárnu v sobotu 2.8. nebo 23.8. 2003 od 15 do 19 hodin. Podrobnosti o činnosti Hvězdárny se můžete dozvědět na adrese http://www.hvezdarna-fp.cz. 

Ke stažení - word (174 kB)

(2003-06-09) Planetka Sezimovo Ústí

Hvězdárna Fr.Pešty v Sezimově Ústí Vás zve na slavnostní předání osvědčení planetky "Planetka 26971 - Sezimovo Ústí"

O planetce

Program Hvězdárny Fr.Pešty

20.6.2003 pátek 
18.00 - 22.00 Den otevřených dveří

21.6.2003 sobota 
13.00 - 13.30 Zasedání Výboru Hvězdárny Františka Pešty 
14.00 - 15.00 Slavnostní předání osvědčení o pojmenování planetky (předá ředitelka Hvězdárny České Budějovice s observatoří na Kleti - ing. Jana Tichá) Odhalení pamětních desek na budově hvězdárny s drobným občerstvením a přípitkem 
15.00 - 17.00 Povídání o planetkách a projektu Klenot s ing. Janou Tichou Ing. Jana Tichá, ředitelka observatoře na Kleti, představí unikátní projekt pro vyhledávání planetek KLENOT, následovat bude beseda na téma planetky 
14.00 - 22.00 Den otevřených dveří 
20.00 - 24.00 Večerní pozorování

V rámci dne otevřených dveří je možné za jasného počasí pozorovat právě viditelné vesmírné objekty, planety a Slunce, bude rovněž umožněna prohlídka hvězdárny, k dispozici bude také nejnovější astronomická literatura.

Město Sezimovo Ústí

Město Sezimovo Ústí leží v krásné krajině 5 km jižně od Tábora na soutoku řeky Lužnice a Kozského potoka. V jeho blízkosti se nachází zřícenina Kozího hrádku, kde kázal Mistr Jan Hus. V Sezimově Ústí měl letní sídlo 2. československý prezident Edvard Beneš. Je zde také se svou chotí Hanou pochován.
První zmínka o Sezimově Ústí je v dokumentu z roku 1262, který se týká Dominikánského kláštera. Postupem času se Sezimovo Ústí stalo středověkým hospodářským střediskem. K jeho rozmachu přispívaly doly na stříbrnou rudu, o jejichž existenci máme zprávy z roku 1272 a 1345. Ze zlomkovitých písemných pramenů a archeologických nálezů víme, že koncem 14. a počátkem 15. století bylo Sezimovo Ústí prosperujícím řemeslnickým městem a kolébkou husitství. V souvislosti s pobytem Mistra Jana Husa v Sezimově Ústí a s probíhajícími církevními reformami bylo město v roce 1420 vlastními obyvateli zničeno a zapáleno. Důvodem byla strategicky nevýhodná poloha města, které nebylo terénem dobře chráněno před případným dobytím.
Obyvatelstvo bylo převedeno na nově založené Hradiště, později přejmenované podle hory na Tábor. Trosky Sezimova Ústí mezitím zarůstaly trávou a křovinami až do roku 1828, kdy byla obec opětovně založena. Na původním gotickém sídle probíhaly po desetiletí rozsáhlé archeologické výzkumy, které přinesly řadu významných objevů. Tyto exponáty jsou uloženy v táborském muzeu.
Dnešní Sezimovo Ústí je moderní město se třemi základními školami, střední školou, třemi kiny, supermarkety, moderní infrastrukturou a dopravní dostupností. Ve městě je tříhvězdičkový hotel s bazénem, motorest, chatová osada, fotbalové i házenkářské hřiště, tenisové kurty, sauna, kuželky a jedinečnou turistickou atrakcí jsou terénní motokáry na půlkilometrové motokrosové trati.

Planetky a jejich jména

Planetky jsou v dalekohledu nerozlišitelné od hvězd, prozradí je jen jejich pohyb. Dříve pozorovatelé planetky objevovali tak, že si všimli hvězdičky "navíc", která v atlasech nebyla. Dnes je objevujeme fotograficky a poslední době zejména pomocí CCD kamer. Pokud se pohybují na obloze rychle, mohou se na snímcích projevit jako čárky, ale většinou jsou také bodové jako ostatní hvězdy. Je proto nutné pořídit alespoň dva snímky s odstupem několika minut až desítek minut a porovnáním těchto snímků stejného pole v různém čase pohybující se objekty odhalíme.
Je-li planetka pozorována v alespoň dvou nocích a tato pozorování jsou nahlášena do Minor Planet Centra, je planetce přiděleno předběžné označení, skládající se z roku objevu, dvou velkých písmen anglické abecedy a případně dalších čísel. V tomto okamžiku je možno pokusit se zidentifikovat planetku s nějakou dříve objevenou planetkou mající také pouze předběžné označení. Pokud je takováto dříve objevená planetka v databázi nalezena a je potvrzeno, že jde o tutéž planetku, jedno z těch dvou předběžných označení je vzato jako základní.
Není-li žádná dřívější identifikace planetky nalezena, je třeba provést další pozorování pokrývající co nejdelší časový interval a spočítat upřesněnou, ale stále ještě přibližnou dráhu planetky. Není-li ani s touto upřesněnou drahou planetka zidentifikována s žádnou dřívější, je možno zkusit s pomocí této přibližné dráhy planetku znovu nalézt v příštích letech. Když se podaří planetku sledovat alespoň ve čtyřech opozicích, může jí být přiděleno trvalé označení, jímž je pořadové číslo. Objevitelem očíslované planetky je pak prohlášen ten, kdo objevil planetku v době, kdy dostala označení považované za základní.
Objevitel planetky je poctěn privilegiem navrhnout její jméno. Napíše krátkou citaci, což je text vysvětlující důvody k danému pojmenování. Návrh jména je na základě předložené citace posouzen jedenáctičlennou Komisí pro jména malých těles, která je součástí Mezinárodní astronomické unie. Tato komise se skládá z profesionálních astronomů z různých částí světa, kteří se zabývají výzkumem vztahujícím se k planetkám či kometám.
Přijaté jméno se stává oficiálním v okamžiku, kdy je publikováno, což se děje spolu s příslušnou citací prostřednictvím Minor Planet Cirkulářů, které vydává v měsíčních intervalech Minor Planet Centrum.

Ke stažení - word (220 kB)

(2003-05-27) Zatmění Slunce v květnu 2003

Zatmění Slunce nastává v okamžiku, kdy se Měsíc nachází mezi Sluncem a Zemí, tato tři tělesa jsou na jedné přímce a Měsíc se nachází v rovině dráhy Země. Dráha Měsíce je totiž vůči dráze Země skloněna, což je důvodem, že k zatmění Slunce dochází jen v některých vzácných okamžicích a ne vždy, kdy je Měsíc v novu.
31.5.2003 nastává prstencové zatmění Slunce, které je z České republiky viditelné ihned po východu Slunce, a to jako částečné zatmění. V naší republice bude toto zatmění viditelné také pouze jako částečné, i když zastíněny budou více než 4/5 (85 %) slunečního disku a to je téměř srovnatelné s rokem 1999. Měsíc začne zakrývat Slunce ještě před jeho východem, což znamená, že Slunce vyjde již částečně zatmělé. Na našem území se tak stane ve 4 hodiny 57 minut letního času. Maximální fáze zatmění nastane na Ostravsku a Brněnsku v 5 hodin 22 minut, na Českobudějovicku a ve východních Čechách v 5 hodin 23 minut, v Praze a Plzni v 5 hodin 24 minut a v okolí Ústí nad Labem v 5 hodin 25 minut. Od toho okamžiku se začne zakrytá část Slunce zmenšovat, aby zhruba v 6 hodin 23 minut měsíční kotouč opustil sluneční disk úplně (všechny časové údaje jsou uvedeny v letním středoevropském čase).
Pozorování tohoto krásného úkazu navíc při východu Slunce bude jistě pro každého nezapomenutelným zážitkem, pokud ale dodrží některá pravidla. Přesto, že v maximální fázi bude zakrytá větší část slunečního disku, jeho světelné a tepelné záření bude ještě stále tak velké intenzity, že by při pozorování nechráněným okem mohlo poškodit zrak. Proto je potřeba si jej chránit nějakým dostatečně silným ochranným filtrem. Při pozorování bez dalekohledu je dostačující např. osvětlený a vyvolaný černobílý film, svářečské sklo hustoty 13 nebo 14, popř. speciální pokovené folie. Při pozorování dalekohledem je použití speciálního tmavého filtru naprosto nezbytné a vyplatí se chránit fólií i objektivy fotoaparátů a videokamer, aby nedošlo k propálení závěrky či poškození čipu. 

Ke stažení - word (180 kB)

(2003-05-11) Zatmění Měsíce v květnu 2003

Měsíc - zatím jediné vesmírné těleso, po jehož povrchu se procházel člověk. Náš kosmický soused obíhá kolem Země ve střední vzdálenosti 384 tisíc kilometrů, jeden oběh mu trvá 28 dní. Svým průměrem 3400 kilometrů se řadí do první pětice největších měsíců Sluneční soustavy. Díky nepřítomnosti atmosféry je Měsíc poset nespočetným množstvím kráterů nejrůznějších velikostí. Chybějící atmosféra má také za následek značné rozdíly mezi teplotou ve dne - vystupuje až k + 120 °C - a v noci, kdy klesá až k - 180 °C. Již pouhým okem si na Luně všimneme rozsáhlých tmavých skvrn, tzv. měsíčních moří. Jde o velké kráterovité útvary, které nejsou zaplněny vodou, jak by se z názvu dalo usuzovat, ale vyplňuje je utuhlá měsíční láva, která krátery zhruba před 4 miliardy lety zalila. Dlouhou neznámou byl vznik Měsíce. Ve druhé polovině minulého století se zformulovaly tři teorie, vysvětlující možný vznik: a) Měsíc se odtrhl od Země, b) Země a Měsíc vznikly na podobné dráze kolem Slunce, c) Země si Měsíc zachytila. V současné době je však považována za správnou nová teorie (a počítačové simulace to dokazují), že Země se krátce po svém vzniku srazila s tělesem o velikosti Marsu a vyvržený materiál z obou těles se na oběžné dráze zformoval do našeho vesmírného souputníka. V polovině devadesátých let byl v polárních oblastech Měsíce rádiovými vlnami zjištěn vysoce odrazivý materiál, pravděpodobně jde vodní led.

Zatmění Měsíce je astronomický úkaz, který nastane tehdy, je-li Měsíc v úplňku a zároveň všechna tři tělesa (Slunce - Země - Měsíc) se dostanou do jedné přímky. Jen tehdy se Měsíc vnoří do stínu, který do prostoru vrhá naše Země. Jelikož je rovina oběžné dráhy Měsíce vůči rovině, ve které obíhá Země kolem Slunce o několik stupňů skloněna, nedochází k zatmění během každého úplňku - Měsíc tedy zpravidla prochází "nad" či "pod" zemským stínem. Jestliže se Měsíc vnoří do stínu celý, nastane úplné zatmění, pokud plným stínem projde jen část měsíčního disku, dojde k částečnému zatmění. Kolem zemského stínu se samozřejmě nachází i polostín, pokud projde naše družice pouze jím nastane tzv. polostínové zatmění, které se projeví jen velmi nepatrným zeslabením měsíčního svitu. Během úplného zatmění Měsíc z oblohy zcela nezmizí, ale díky rozptylu slunečního světla v zemské atmosféře je ho možno pozorovat jako tmavší či bledší červenavý kotouč. Odstín a barva Měsíce jsou při každém zatmění jiné, zabarvení závisí především na aktuálním stavu zemské atmosféry (znečištění, výskyt oblačnosti). Za století průměrně nastává kolem 54 úplných zatmění Měsíce a 75 úplných zatmění Slunce. Přesto můžeme úplné zatmění Měsíce pozorovat častěji než úplné zatmění Slunce. Zatmění Měsíce je totiž viditelné vždy z té části naší planety, která má Měsíc nad obzorem, zatímco při úplném zatmění Slunce zasáhne měsíční stín jen úzkou oblast zemského povrchu (na jednom místě je úplné zatmění Slunce pozorovatelné zhruba po 400 letech). Zatmění Měsíce je periodický jev, který můžeme nejen přesně předpovídat, ale i určit data jeho výskytu v minulosti. A tak astronomie pomohla na základě zápisů o zatměních nejednou určit přesné datum bitev, úmrtí panovníků či jiných významných událostí. Například záznamy o zatmění Měsíce z roku 331 před naším letopočtem umožnily historikům přesně datovat bitvu u Arbilu v níž Alexander Veliký porazil posledního perského krále. Zatmění Měsíce sloužila i k prvním vědeckým objevům. Tak například Řekové již v 5. století před n.l. na základě vstupu Měsíce do zemského stínu usuzovali, že má Země kulový tvar. A jak zatmění Měsíce pozorovat? K pozorování zatmění nám stačí pouhé oko nebo malý dalekohled, kterým můžeme například sledovat, jak se jednotlivé povrchové útvary noří do zemského stínu.

V letošním roce si pro nás příroda připravila dvě úplná zatmění Měsíce. První z nich nastane 16. května 2003. Měsíc se dotkne plného zemského stínu ve 04h 03m SELČ, úplné zatmění začne v 05h 14m SELČ, největší fáze zatmění připadá na 05h 40m SELČ. Úkaz skončí v 07h 17m SELČ, kdy Měsíc plný zemský stín opustí. V Táboře však Měsíc zapadá krátce po čtvrt na šest, tedy těsně po začátku úplného zatmění nám Měsíc zmizí za obzorem. Druhé úplné zatmění letošního roku proběhne 09. listopadu 2003. Jelikož střed zatmění nastane krátce po druhé hodině ranní bude toto zatmění nad našim územím viditelné v celém svém průběhu.

Ke stažení - word (180 kB)

(2003-04-04) Přechod planety Merkur přes Slunce

Od 06. do 28. dubna 2003 budeme mít jednu z mála příležitostí pozorovat planetu Merkur na večerní obloze.

Merkur - římský bůh obchodu, cestování a zlodějů. Planeta obíhá jako první kolem Slunce ve střední vzdálenosti 58 milionů kilometrů. Povrch planety je poset nespočetným množstvím kráterů, díky neexistující erozi ho vidíme v téměř nezměněném stavu po miliardy let. Nepřítomnost atmosféry také způsobuje značné rozdíly mezi teplotou ve dne až + 400 oC a v noci, kdy klesá až k - 180 oC. Na začátku devadesátých let byl pomocí radarů v polárních oblastech zjištěn vysoce odrazivý materiál, pravděpodobně vodní led, který sem byl nejspíš zanesen při dopadech komet.
Merkur patří k vnitřním planetám, a proto ho můžeme pozorovat jen v období jeho největší úhlové vzdálenosti od Slunce (tzv. elongace), kdy buď vychází před Sluncem jako jitřenka nebo po Slunci zapadá jako večernice. V průběhu roku nastává kolem šesti největších elongací, ne však každá je k pozorování výhodná, neboť kromě počasí hraje důležitou roli výška planety nad obzorem.
Během dubnové elongace spatříme Merkur večer po západu Slunce nad severozápadním obzorem. V případě jasného počasí se ho můžeme pokusit vyhledat i pouhým okem, teprve však v dalekohledech si všimneme, že planeta podobně jako náš Měsíc střídá fáze. Nejpříznivější podmínky k nalezení Merkura budeme mít kolem 20. dubna, kdy planeta vystoupí až 12o nad obzor.
Na konci měsíce Merkur z oblohy zmizí, neboť na 7. května připadá dolní konjunkce planety se Sluncem. V období kolem dolní konjunkce se planeta nachází mezi Zemí a Sluncem, mizí v jeho záři a pro nás pozemšťany je tedy nepozorovatelná. Pokud se během dolní konjunkce dostanou všechna tři tělesa do jedné přímky, nastává jedinečný úkaz - přechod planety přes sluneční disk (jde vlastně o "zákryt" Slunce, obdoba slunečního zatmění). A právě během letošní květnové konjunkce budou všechna tři tělesa v zákrytu a nám se tak naskytne možnost pozorovat toto "miniaturní zatmění" - planetu spatříme jako malou černou skvrnku, pohybující se po slunečním kotouči. Přechod nastane 7. května 2003, kdy v 06h 11min SEČ se planeta dotkne slunečního kotouče. Maximální fáze nastane v 08h 52min SEČ, výstup planety připadá na 11h 28min SEČ. K tomuto výjimečnému úkazu dochází zhruba 13 krát za století, příští přechod nastane 8. listopadu 2006, nebude však z území naší republiky viditelný, na další si tedy budeme muset počkat až do 9. května 2016.
Letošní přechod berme jen jako generálku, neboť 7. června 2004 nás čeká přechod Venuše přes sluneční kotouč - úkaz ještě mnohem vzácnější, neboť nastává jen čtyřikrát za 250 let! Poslední přechod nastal v roce 1882, v 21. století nastanou dva (2004 a 2012) a pak až po více než sto letech - v roce 2117.

Jak nejlépe tyto úkazy pozorovat?
Pro pozorování je nejvýhodnější svářečský filtr či speciální brýle na pozorování zatmění Slunce. Úkazy také můžete pozorovat dalekohledem, avšak musí být vybaveny speciálními filtry, jinak hrozí trvalé poškození zraku.

Kde pozorovat?
Hvězdárna Fr. Pešty v Sezimově Ústí bude mimořádně otevřena 7.5.2003 od 7 do 13 hodin.
K dispozici budou dalekohledy vybavené speciálními filtry, odborný výklad, astronomická literatura, a to vše za asistence odborníků z Hvězdárny Fr. Pešty.
Astronomický kroužek Hvězdárny Fr. Pešty v Kolovratech bude mimořádně provádět veřejné pozorování 7.5.2003 od 7 do 13 hodin, a to v prostoru před Infocentrem.
K dispozici budou dalekohledy vybavené speciálními filtry, odborný výklad, a to vše za asistence odborníků z Hvězdárny Fr. Pešty.

Ke stažení - word (180 kB)

(2003-03-20) Sluneční aktivita a letní čas

Pozorování sluneční aktivity na hvězdárně Františka Pešty v Sezimově Ústí - Tomáš Bezouška

Slunce, nejhmotnější a centrální těleso Sluneční soustavy, hlavní zdroj energie pro Zemi, dárce života. A přece jen průměrná hvězda, kterých ve vesmíru známe miliardy. Pro nás však jedinečná v tom, že umožňuje život na jedné z devíti planet, které jí obíhají - na planetě Zemi. Slunce je téměř dokonalou koulí žhavých plynů. V jeho jádru za obrovského tlaku a teploty (15 milionů stupňů) probíhají termojaderné reakce, při kterých se přeměňuje vodík na hélium. Současně také dochází ke vzniku velkého množství energie, v podobě fotonů elektromagnetického záření. Tyto fotony se po vzniku velice pomalu šíří směrem k fotosféře hvězdy (atmosféra hvězdy), kde dochází k jejich vyzáření (zde již má tato energie vlnovou délku v oblasti viditelného světla). Slunce má velmi intenzivní magnetické pole, které je hlavním iniciátorem řady jevů. Primárním jevem změn intenzity magnetického pole je sluneční aktivita. Nejznámějším útvarem sluneční aktivity jsou skvrny. Ty vznikají tehdy, když magnetické pole pozastaví na určitém místě přenos sluneční energie z nižších vrstev hvězdy. Ve fotosféře se pak objeví tmavší a chladnější místo (teplota kolem 4 500 stupňů) - sluneční skvrna. Velikosti skvrn se pohybují od několika set kilometrů až po skvrny s průměrem přes 100 tisíc kilometrů, takové skvrny jsou pak například přes svářečský filtr pozorovatelné i pouhým okem. Dalšími projevy aktivity Slunce jsou erupce, protuberance, fakule či koronní díry. Základní cyklus sluneční aktivity má 11-letou periodu. Nejvíce skvrn a ostatních jevů se na Slunci vyskytuje vždy kolem maxima sluneční činnosti, zatímco kolem minima je Slunce téměř bez těchto útvarů. Změny sluneční aktivity mají vliv na některé geomagnetické děje, jenž působí na atmosféru, hydrosféru či biosféru Země - neklidné Slunce může například narušit vedení elektrického proudu, televizních a rozhlasových signálů, předpověď aktivity je důležitá mimo jiné i pro vědce či lékaře, kterým může zvýšená sluneční aktivita znehodnotit pokusy a operace. V období maxima sluneční činnosti se objevuje i zvýšený počet polárních září, které se pak vyskytují i v nižších zeměpisných šířkách (během posledního maxima jsme jich několik pozorovali i v Sezimově Ústí). A jak je to s působením samostatných skvrn na člověka? V prvé řadě je nutno si uvědomit, že samotné skvrny za nic nemohou. Vždyť si představte, že skvrny se na Slunci v období maxima vyskytují trvale i několik let. To bychom celou tu dobu museli sedět doma v křesle a nic nedělat. Je nesmysl, svádět autonehody či pětku ve škole na skvrny (zatím budou spíše znalosti, respektive neznalosti nebo paní učitelka). Můžeme však říci, že na člověka působí celá sluneční aktivita, avšak tu máme zase "ale". Zdravý člověk si v běžném životě téměř nevšimne žádných negativních účinků změn sluneční činnosti. Na změny však mohou být vnímavější nemocní lidé, jejichž organismus je oslaben - zatím je vliv pozorován spíše statisticky, tzn. projeví se například zvýšeným počtem infarktů či nervových příhod kolem maxima. Bohužel působení sluneční aktivity se nedá přesně vymezit, neboť na zdraví a psychiku člověka působí spousta dalších činitelů. A tak si myslím, že pro lidstvo je větší hrozbou ozonová díra, smog či nezdravý životní styl než "bouřící Slunce". Sluneční aktivita se na hvězdárně Františka Pešty v Sezimově Ústí sleduje nepřetržitě od roku 1982. Na hvězdárně se především pořizují kresby slunečních skvrn, fakulí a drobných temných pórů. Fotosféru Slunce pozorujeme čočkovým dalekohledem o průměru 100 mm s ohniskovou vzdáleností 1500 mm - záznam se provádí metodou projekce (tzn., obraz Slunce je promítán na projekční desku, na které je umístěn arch papíru, na který se fotosféra Slunce zakresluj). Ze zákresů vypočítáváme tzv. relativní číslo (udává míru výskytu slunečních skvrn) a další indexy pro vytváření grafů zachycujících projev sluneční činnosti. Specialitou hvězdárny Františka Pešty je záznam průběhu aktivity do tzv. synoptických mapek. V této sluneční činnosti spolupracuje úzce sezimoústecká hvězdárna s panem Ladislavem Schmiedem z Kunžaku, který se na výzkumu Slunce podílí již od roku 1948 a do dnešních dnů pořídil téměř 11 000 zákresů. Zpracované výsledky jsou zasílány k dalším zpracováním do Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově, na hvězdárnu v Úpici a na hvězdárnu ve Valašském Meziříčí. Od roku 1996 přispívá hvězdárna měsíčními výsledky do mezinárodního centra pro pozorovatele Slunce S.I.D.C. v Bruselu. Společně s panem Schmiedem připravujeme články a grafy do řady astronomických časopisů. Od roku 1982 bylo na hvězdárně v Sezimově Ústí pořízeno kolem 2500 kreseb, z toho v roce 2002 bylo uskutečněno 162 zákresů sluneční fotosféry. Hvězdárna se tak každý rok v počtu zákresů umisťuje kolem 15 - 20 místa ze čtyř desítek stanic na území České a Slovenské republiky. To je skvělé umístění, neboť si musíme uvědomit, že veškerá činnost na hvězdárně je zcela dobrovolná. Pozorováním a zpracováním sluneční aktivity se na hvězdárně dlouhá léta zabývá Vlastislav Feik, díky němuž dosáhla hvězdárna v této činnosti světového věhlasu. Poslední maximum sluneční činnosti nastalo v dubnu 2000. Přestože, jsme již 2 roky od maxima 23. slunečního cyklu, udržuje se sluneční činnost stále na vyšší úrovni. Nejvyšší aktivita nastala v květnu se 183,5 jednotkami a v červenci se 185,8 jednotkami. Nejnižší pokles nastal v červnu na 113,5 jednotek a v prosinci na 112,9 jednotek. V únoru 2002 nastalo také sekundární maximum s vyrovnanou hodnotou 172,0 jednotek. Od té doby se dala sluneční aktivita na sestupnou cestu. Poslední vyrovnanou hodnotou sluneční aktivity je červenec se 156,6 jednotkami relativního čísla. Necháme se překvapit, zda vyjde náš odhad, že by sluneční minimum mělo nastat v roce 2007 nebo 2008. V roce 2002 zřídili členové hvězdárny novou doménu o sluneční aktivitě. Na adrese http://sweb.cz/aktivita-slunce, lze získat řadu dat, tabulek, grafů, zákresů sluneční fotosféry a snímků Slunce za posledních několik let. Na tyto stránky se lze také dostat z domovských stránek sezimoústecké hvězdárny: http://www.hvezdarna-fp.cz . Každou sobotu od 14h je hvězdárna otevřena pro zájemce o pozorování Slunce. Slunce Vám ukážeme projekcí na projekční desku a díky speciálním filtrům i přímým pohledem. V současné době se na Slunci vyskytuje ještě dostatečný počet skvrn, využijte proto této jedinečné příležitosti spatřit naší hvězdu na vlastní oči.

Zavedení letního času - Tomáš Bezouška

V neděli 30. března 2003 začne v České republice a většině evropských států platit Středoevropský letní čas (SELČ). Tento den si o druhé hodině Středoevropského času (SEČ) posuneme hodiny na třetí hodinu Středoevropského letního času (SEČ), tedy o jednu hodinu dopředu. Středoevropský letní čas letos potrvá do 26. října. Letní čas byl u nás poprvé zaveden v letech 1916 - 1918, 1940 - 1949 a poté každoročně od roku 1979. Hlavním důvodem pro zavádění letního času jsou uváděny energetické úspory. Do konce roku 1995 začínal letní čas poslední březnovou neděli a končil poslední neděli v září, od roku 1996 byl konec posunut až na poslední říjnovou neděli. Právě končící Středoevropský čas je většinou lidí označován za "zimní čas", což je ve skutečnosti zcela chybné. Zimní čas - který byl o hodinu pozadu proti středoevropskému - byl u nás zaveden pouze jednou, a to v období od 01. prosince 1946 do 23. února 1947. Z toho vyplývá, že během zimních měsíců používáme v České republice normální pásmový Středoevropský čas.

Ke stažení - word (188 kB)

(2003-01-13) Dvě komety pro rok 2003

Začátek roku 2003 nám připravil na obloze zajímavou podívanou. Blíží se k nám a na obloze postupně zjasňují hned dvě komety za sebou. Především ta druhá bude pravděpodobně dosahovat takové jasnosti, že bude viditelná pouhým okem nejen v noci, ale možná i ve dne. Komety s podobnou, nebo spíše menší jasností jsme mohli pozorovat i v uplynulých letech (1996, 1997 a 2002). Současná situace je unikátní především tím, že maximální jasnosti dosáhnou obě komety krátce po sobě.
Můžeme se tedy těšit na krásnou podívanou, které se však obávat nemusíme, protože obě komety budou od Země velice daleko. Především možnost spatření druhé komety za denního světla je unikátním jevem, který nezažije ani mnoho profesionálních astronomů za celý svůj život.
Rádi Vás proto pozveme k návštěvě naší hvězdárny v Sezimově Ústí, v otvírací dobu - úterý a pátek od 18 do 22 hodin, sobota od 14 do 22 hodin. Sledovat můžete rovněž naše stránky, kde budeme zveřejňovat mimořádnou otvírací dobu pro pozorování komety. Jsme připraveni i na denní pozorování komet pomocí dalekohledů se slunečními filtry a naši průvodci se vám budou ochotně věnovat.

Kudo-Fujikawa
Kudo-Fujikawa je první z komet a její kódové označení je C/2002 X5. Tuto kometu objevil 13. 12. 2002 astronom Tetuo Kudo z Japonska, a to dvanácticentimetrovým binokulárním dalekohledem a 14. 12. 2002 ji objevil nezávisle na něm Shigehisa Fujikawa šestnácticentimetrovým dalekohledem. Odtud je tedy odvozen název komety.
Kometu lze v těchto dnech pozorovat večer před 18 hodinou nad západním obzorem, ale také ráno po 6 hodině nad východním obzorem. V těchto dnech (od 11. do 19. ledna 2003) se pohybuje v souhvězdí Orla. Kometu lze spatřit triedrem nebo malým hvězdářským dalekohledem jako mírně protáhlý obláček. Optimální podmínky pro pozorování, tedy pokud to dovolí počasí, budou okolo 15. ledna 2003.
Vysoký nárůst jasnosti se předpokládá po 20. lednu 2003, kdy se bude výrazně přibližovat Slunci, kolem kterého proletí v nejmenší vzdálenosti 28. ledna 2003. I přes velmi vysokou jasnost komety ji ale ve zmíněných dnech (po 20. lednu 2003) nebude lehké spatřit, protože bude blízko slunečního kotouče.
Těsný průlet okolo Slunce může znamenat pro kometu velké nebezpečí, kdy se může kometa rozpadnout na mnoho malých částí. Pokud však kometa průlet přežije a zůstane na své dosavadní oběžné dráze, můžeme se těšit na její návrat začátkem března 2003, kdy mohla být viditelná v souhvězdí Pece a později v souhvězdí Eridanus.

NEAT
NEAT je druhou kometou (kódové označení C/2002 V1). Tato kometa byla objevena 6. 11. 2002 vyhledávacím systémem NEAT, který používá stodvaceticentimetrový dalekohled.
Kometu bude možné spatřit, pokud vyjdou všechny předpoklady, po 20. lednu při dobrých pozorovacích podmínkách pouhým okem vysoko nad jihozápadním obzorem. Kometa se bude postupně pohybovat souhvězdím Pegas do souhvězdí Ryb. Jasnost komety může dosahovat začátkem února jasnosti nejvýraznějších hvězd noční oblohy, které by mohla svojí jasností předčít již v polovině února.
Stále sílící jasnost bude znamenat, že ji budeme moci na obloze spatřit již krátce po západu Slunce a jasnější bude již jen Měsíc. Maximální jasnosti dosáhne kometa od 17. do 20. února 2003, kdy ji snad bude možné pozorovat pouhým okem i na denní obloze.
Při pozorování komety ve dne je však důležité být opatrný, protože kometa se bude nacházet blízko slunečního kotouče. Sluneční kotouč je nutné si zakrýt tmavým předmětem tak, aby nedošlo k přímému pohledu na Slunce a poškození zraku. Rozhodně nedoporučujeme k tomuto pozorování používat dalekohled bez patřičných slunečních filtrů.

Ke stažení - word (190 kB)