POZOROVÁNÍ V BŘEZNU

                       /Všechny časy v středoevropském  čase -SEČ/            

Slunce /-26,7m/  Pozorujeme zrnitost povrchu, rotaci Slunce a ojedinělé skvrny a drobné skupiny skvrn.

Slunce nad obzorem:  1.3.  6.44 -17.42h,    10.3.  6.25 -17.57h,   20.3.  6.03 -18.13h,    28.3.  5.46 -18.25h            

Měsíc /-12,7m/ do půlnoci za jasných nocí od 16. - 31.3. pozorujeme krátery, kráterové valy, soumrakové oblasti aj. útvary

Merkur /-1,6m/ koncem měsíce  nad západní obzorem v souhvězdí Ryb

Venuše /-3,9m/  nízko nad západním obzorem v Rybách

Mars     /-0,4m/ celou noc jako načervenalý objekt vysoko na obloze v souhvězdí Raka

Jupiter               nepozorovatelný

Saturn  / 0,6m/   nad jihovýchodem v  souhvězdí Panny

Uran                  nepozorovatelný, s Neptunem se nachází za Sluncem

Neptun              nepozorovatelný

Hvězdy,dvojhvězdy, mlhoviny, hvězdokupy, galaxie- po celý měsíc daného ročního období    

                                                                          ÚKAZY  A  AKCE

  7.3.     16.42h  Měsíc v poslední čtvrti                                                      23.3.      12.0 h   Měsíc v první čtvrti

15.3.     22.01h  Měsíc v novu                                                                    30.3.        3.25h  Měsíc v úplňku

12.3.                  Měsíc v odzemí, vzdál..406 tis.km                                     28.3.                   Měsíc v přízemí, vzdál.362 tis.km             

  2.3.            V noci Saturn poblíž Měsíce

13.3.1855    narodil se Percival Lowell  astronom, studoval planetu Mars. Pojmenovaný je po něm radioteleskop o průměru 76m v Jodrell  

                    Bank ve V. Británii 

14.3.1835    se narodil Giovanni Schiaparelli, významný astronom, zabýval se studiem Marsu

20.3.18.30h  1. JARNÍ DEN. Počátek astronomického jara. Slunce vstupuje do souhvězdí Berana      

21.3.  0.00h  Začátek kalendářního jara

22.3.             Saturn je v opozici vůči Slunci a je nejblíže k Zemi ve vzdálenosti 1,272 miliardy kilometrů

24.3. 1905    zemřel Jules Verne zakladatel vědeckofantastické litetratury. Napsal přes 50 knih v nichž předpověděl množství pozdějších

                     objevů. Narodil se 8. 2. 1828 v Nantes. Žil ve Francii

25.3.1655     slavný holandský astronom Christian Huygens objevil největší Saturnův měsíc Titan. Zabýval se optikou a sestrojil tzv. Huyghensův

                     okulár používaný u hvězdářských dalekohledů

27.3.1845     narodil se německý fyzik W.C. Roentgen. Nejsilnější z druhů -roentgenové záření coby druh kosmického záření, neprojde,  díky

                     ochraně magnetického pole kolem Země  zemskou atmosférou

                   Poloha:

                   Rektascence      Deklinace          Východ             Západ      /Pro 15. březen/
 

Merkur       23h 42.7m         - 3° 29'             6h 26m             18h  5m
Venuše          0h 35.7m         +2° 40'             6h 50m             19h 24m
Mars             8h 13.6m       +23° 28'           12h 33m               4h 52m
Jupiter         22h 59.7m          -7° 27'             6h  2m             16h 55m

Saturn         12h 11.4m          +1° 33'           18h 28m              6h 51m 
Uran            23h 51.4m          -1° 43'             6h 26m             18h 14m
Neptun        21h 56.0m        -13°   2'              5h 26m             15h 23m 

     Od dob Jules Vernea /1828-1905/, který se nechtěně stal spisovatelem literatury pro mládež, a kterého lze zcela právem považovat za průkopníka vědecké fantastiky, od dob realisty a fantasty Herberta Wellse /1866- 1946/, jehož každá kniha byla výzvou ke změnám, a s touhou nastolit spravedlivější světový stát, autoři sci-fi napsali tolik knih a samostatných povídek, jejichž řádky by dosáhly slušných světelných sekund. Odpradávna člověka provází touha po neskutečnu, po neznámu, po šťastném životě v dokonalé společnosti a budoucnosti, po setkání s mimozemskými civilizacemi, po putování ke hvězdám, po bozích.

     Generace prožívající  přelom 2. a 3. tisíciletí je možno svým způsobem považovat za šťastné, neboť prožily nejpřevratnější objevy a obrovský technický boom, jímž jiné století nedisponuje. Proběhne-li budoucnost bez sebezničení, příští přelom století bude bezpochyby převratnější, vždyť i předci v době pokusů o létání byli přesvědčeni, že nic těžšího než vzduch létat nemůže. .

     Právem však můžeme být i zklamaní, že imaginární rok 2000 technicky, sociálně apod. nesplňuje po čemž generace snily a v co se doufalo: světový mír, svět bez hranic, komplexní robotizace, dokonalá lékařská věda, schopna vše vyléčit, stálé základny na dně oceánů, na Měsíci, na Marsu /dříve na Venuši/, běžná turistika do vesmíru, tedy globální konjunktura aj. “Střízlivé“ předpovědi jsou staré přes 30 let a rok 2000  měl již  mít  poatomové podmínky. Navzdory nevyzpytatelnosti charakteru mužské části homo sapiens, vývoj na Zemi zpomalují a ovlivňují faktory jako terorismus, vzniklý z totalitních systémů a diktatur vč. nich. Šíření násilí sdělovacími prostředky ještě umocňuje a negativně působí na mládež, šíření poplašných zpráv, katastrof a tragédií např. zkázonosných  meteoritů  nepříznivě  působí  nejen na starší generaci, nýbrž i na labilní jedince, neřku-li   o neustálé umělé vytváření potencionálního nepřítele za účelem zbrojení. Proto S-F literatura sama o sobě varuje před zneužitím vědy  a před člověkem samotným zvlášť.

     Varující je i dobrodružný styl fantasy. Z průzkumu jisté specializované prodejny vědecko-fantastické literatury se ukazuje na větší zájem právě o fantasy než sci-fi. Fantasy většinou jakoby vynechala současnost a v budoucnosti přímo navázala na středověk. Nepřetržité dobyvačné bojůvky a války, s rafinovanými zbraněmi, od laserových mečů po ruční protonové zbraně s neuvěřitelně ničivou silou, roztodivní obyvatelé cizích planetárních světů, kteří jsou obvykle popisováni /i v běžných S-F filmech/, jakoby neuměli nic jiného než zabíjet, dobývat a ovládat. Ať jde skutečně o tyto vlastnosti fiktivních mimozemšťanů nebo o stálou zakořeněnost u současných diktátorů, zloduchů, mafií a teroristů, vše pramenící z nitra homo sapiens- vesmírné bytosti z  planety Země od tuctového žlutého trpaslíka -hvězdy Slunce, který má mj. i schopnost a tou je rozlišování dobr a zla.                               

    Dávno žijeme v době sci-fi, kdysi nesplněných snů a s okolím vysmívaných snílků. Dávno se naplnila proroctví o „vystřelení“ člověka na Měsíc, o cestě kolem světa za pár hodin, o plavidlech, které obeplují planetu pod vodou, síle „temných“ sluncí, o komunikátorech s přenosem obrazu, se kterým se lidé jednou budou dorozumívat /dnes mobil/, o umělé inteligenci atd. Žel, zároveň se řítíme do světa, kde co bylo a je zakázáno, je a jednou možná bude povoleno a často bude, jak je obvyklé, trpěno. Hříchy přestávají být hříchy /myšleno nenáboženské/ a to i proti přírodě.  Což se dá vztahovat na vše, neboť člověk z přírody vzešel a ovlivňuje vše i to, co by neměl, alespoň ne negativně. Ale to by už také nebylo sci-fi, např. klonování. Ač pod typickou rouškou přínosu pro vědu  a lidstvu, se „brzy“ naklonuje vše živé vč. potravin  i přes zákaz, že se člověk, kromě náhradních orgánů  klonovat nebude. Ale to bychom tohle nepoučitelné lidstvo nesměli znát. Navzdory již tak přelidněné matinky planety Země, která si vše v přírodě regulovala po svém. Sice se zdá, že se toto bádání děje se vší opatrností, ale vzhůru k zahájeným pokusům na mutacích. Nejde, prosím o škodolibost, ale jen o obavu ze zneužití a zvrtnutí se nesprávným směrem, což by se nestalo poprvé a byl z toho globální problém. Ale nějak se s pokusy prostě začíná. Od toho je věda, aby bádala, zkoušela, experimentovala, porovnávala a uváděla v praxi. A tak sci-fi literatura dávno předpověděla, že se dnes již noříme do světa v budoucnu se rodících, i když zatím nenápadných a neškodných mutantů. Ale z jiného šuplíku: jsme svědky v současnosti probíhajících pokusů v operovávaných čipů do lidského těla. Nepřiblížili jsme se zdánlivě filmovému příběhu Fantastická cesta?

       Obecně vzato, jak jde čas, ukazuje se, že S-F příběhy jsou většinou zasazeny  do bližší budoucnosti než udává skutečný technický vývoj, /Clarke, Vesmírná odyssea/. Nemusí toto být podstatné, anebo je to dáno touhou po brzké době těchto „příznivých“ změn nebo krátkostí života, nebo rychlejším průběhem technizace za posledních 150 let. Např. nástin vývoje kosmického průzkumu Britské meziplanetární společnosti v r.1953 vypadá takto: 1965- 1.umělá družice Země, /skut.1957/, 1975- 1.člověk ve vesmíru /skut.1961/, 1985-  1.let k Měsíci /skut.1959/, 1990- 1.let k planetám /skut.1961/, 2000- 1.přistání na Měsíci /skut.1969/.

     Žánr S-F patří bezesporu k jedněm nejosobitějším a nejúžasnějším stylům v literatuře- nabízí pohledy jak na  nereálnou současnost, tak na  intuitivní předpovědi reálné budoucnosti, vychází-li autor z reality. Je rovněž úhlem pohledu a dobrodružstvím do kterékoli a zejména do budoucí doby. Tito autoři S-F se tak stávají nepsanými proroky  budoucnosti, přestože se „předpověď “ nevyplní doslova.  Spolu se žánrem fantasy prošlapávají neznámé cesty a světy, mnohdy smyšlené a neuskutečnitelné ani v nejvzdálenější budoucnosti. Vytváří obraz neznámých světů a cest, dotýkající se pole mystiky metafyzických a nadpřirozených sil. Přesto mnohé příběhy by se mohly odvíjet na  obydlených planetách s jinými biochemickými procesy. Některé S-F jsou naopak vrženy do tak časově vzdálených propastí o kterých při krátkosti lidského žití či generací ani neuvažujeme /Asimov-Nadace/, nebo utopistický příběh mimozemšťanky, která nás navštívila z příští singularity vesmíru. Avšak nutno ocenit a žasnout nad příběhy předválečnými a z doby počátků vývoje moderní technické civilizace, kdy práce autorů možno považovat za nadčasové, v  každé době čtivé, přestože technika uváděná v příbězích často neměla moderní pojmenování /Mlhovina v Andromedě/. Nutno podotknout, že zasazení letopočtu do daného příběhu dává možnost objektivněji porovnat  vývoj lidstva, než když čtenář odhaduje v jak vzdálené budoucnosti se děj odehrává.

Co nám sci-fi dává? V každém druhu literatury můžeme najít inspiraci pro život. I když se S-F pro život příliš nehodí, pro někoho je relaxační četbou pro jiného výbornou inspirací a častým odrazovým můstkem ke studiu vědy, vesmíru a psaní povídek S-F. „Dobrá sci-fi má vzbuzovat zájem o poznání přírody, o její zákony a o jejich hledání. Porušený přírodní zákon vyvolává otázku po správném přírodním zákonu“ I.Asimov.

Závěrem zmiňme  slova známého novináře a publicisty Jaroslava. Veise: “Sci-fi je oknem do budoucnosti a slouží jí ke cti, že vedle jasných  perspektiv dokázala uvažovat i o stinných stránkách možného vývoje. S-F byla a bude literární laboratoří, umožňující zkoumat možné cesty vývoje..Sci-fi neposunuje vědu za jejími novými cíli. Jen upozorňuje, že věda je věcí nás všech, ať chceme  nebo ne. Rozšiřuje svět, v němž žijeme,  za hranice naší planety do vesmíru. A vůbec nejde o to, zda někdy budeme ke hvězdám skutečně putovat či zda lidstvo osídlí Mars. To podstatné je, že se považujeme nejen za součást údolí, v němž jsme se narodili a za obyvatele Země, na jejímž povrchu žijeme, ale že se také cítíme být součástí vesmíru, se všemi jeho krásami, záhadami, nástrahami i nebezpečím. Vesmíru, který je naším světem, jak jednou krásně řekl Jiří Grygar. „A svět je báječné místo k narození, jestli vám nevadí, že štěstí vždycky není tak velký požitek, jestli vám nevadí, že si tu a tam šeredně spálíte prsty, zrovna když je všechno tak prima“ Ta slova jsem si vypůjčil od  Lawrence  Ferlinghettiho. Grygar  je vědec  a   Ferlinghetti básník. A oba mluví    o tomtéž a oba mají pravdu.“