datum | čas | akce | poznámka |
POZOROVÁNÍ V ÚNORU
/Všechny časy v středoevropském čase -SEČ/
Slunce /-26,7m/ Pozorujeme zrnitost povrchu, rotaci Slunce a ojedinělé skvrny a drobné skupiny skvrn.
Stále probíhá minimum skvrnové aktivity.
Slunce nad obzorem: 1.2. 7.34 -16.54h, 10.2. 7.20 -17.09h, 20.2. 7.02 -17.27h, 28.2. 6.46 -17.40h
Měsíc /-12,7m/ do půlnoci za jasných nocí od 1. -3.2. a od 16. -28.2. pozorujeme krátery, kráterové valy, soumrakové oblasti aj. útvary
Merkur /-0,2m/ nízko nad východním obzorem v souhvězdí Střelce
Venuše nepozorovatelná
Mars /-1m/ celou noc jako načervenalý objekt v souhvězdí Raka
Jupiter v první půli měsíce nízko nad jihozápadem, později nepozorovatelný
Saturn / 0,7m/ po21h. nad jihovýchodem v Panně
Uran /5,9m/ nízko nad jihozápadem ve Vodnáři
Neptun nepozorovatelný
Hvězdy,dvojhvězdy, mlhoviny, hvězdokupy, galaxie- po celý měsíc daného ročního období
ÚKAZY A AKCE
6.2. 0.49h Měsíc v poslední čtvrti 22.2. 1.42h Měsíc v první čtvrti
14.2. 03.51h Měsíc v novu 28.2. 17.37h Měsíc v úplňku
13.2. Měsíc v odzemí, vzdál..406,5 tis.km 27.2. Měsíc v přízemí, vzdál.358 tis.km
3.2. V noci Saturn poblíž Měsíce
7.2. Mars prochází těsně kolem hvězdokupy Praesepe v srdci Raka
10.2.1720 Edmond Halley, objevitel slavné Halleyovy komety byl jmenován královským astronomem
13.2. V roce 2010 je Měsíc nejdále od Země, 406 540 km
14.2.1950 60 let od úmrtí inženýra USA českého původu Karla G. Janského. Jako první na světě zachytil vlastnoručně
sestrojenou anténou rádiové záření z vesmíru. Tímto objevem položil základy novému oknu do vesmíru, radioastronomii.
Od r. 1973 se pro měření toku elektromagnetického záření používá jednotka jansky /Jy/
15.2. Neptun přechází za Sluncem. V tyto dny se nachází nejdále od Země, 4,6 miliardy km
17.2.1600 byl v Římě upálen Giordano Bruno, astronom a filozof, hlásající, mj, že Země není středem vesmíru
18.2.19.35h Slunce vstupuje do znamení Ryb
18.2.1930 Clyde Tombough, astronom USA objevil trpasličí planetu Pluto
23.2.1855 55 let od úmrtí Karla F.Gausse. Německý matematik, geodet a astronom konstruktér přístrojů, studoval diferenciální
geometrii křivek (Gaussova rovnice), zemský magnetismus, vypracoval teorii pohybu asteroidů a řešil mnoho dalších
matematických a fyzikálních problémů. Je po něm pojmenovaná mj. jednotka magnetické indukce,Gauss, Gaussův kráter
na Měsíci a asteroid 1001 Gaussia.
TEN, JENŽ HLEDÍ NA MĚSÍC
Fascinující jsou východy jako „koláč“ velikého Měsíce v pozdním létě nad lesem s rybníky. Na jižním okraji Sezimova Ústí až k hrázím s hvězdami rozzářenou oblohu, a i podnes se dá kochat okamžikem, jak rychle se Měsíc vyhoupne nad obzor a taktéž např. chvílemi P.Verlainea, když
“Bělostný Měsíc a jeho jas rozlil se v lesích, je slyšet hlas, jak listí padá.“
V měsíční záři se zobrazovaly stíny lesů, porostu na hrázi, Měsíc smějící se na vlnkách hladiny rybníka. V místech, kde se na podzim z luk zvedá stříbřitý chladivý opar mlhy, když vlivem vyšší vzdušné vlhkosti klesá množství prachu k zemi, dodnes s trvale temnou oblohou vznikl záměr Františka Pešty postavit v 60tých letech právě v těchto místech hvězdárnu. Tiché rozjímání s Měsícem, coby mlčenlivým poutníkem Země z hlediska poezie, avšak z pohledu astronomie jde o vděčné a pro nás jedinečné těleso, o kterém lidstvo sní a po staletí hledí na povrchové útvary privilegovaně každý měsíc v roce. Živě a barvitě dokázal pan Pešta o Měsíci na hvězdárně vyprávět a při každé příležitosti jej pozorovat. Nic divného,že nikoli ve dnech kolem úplňku. Obecně se totiž má za to, že za úplňku, kdy vymizí plastika povrchu, vlivem kolmo dopadajících paprsků na povrch, podobně jako u nás v poledne, není na Měsíci už nic zajímavého k vidění. Vyjma světlých pruhů vyvrženého magmatu po dopadech meteoritů a kromě hvězd v pozadí a vč. zákrytů hvězd Měsícem, pozorování nemusí být pouhým oslepujícím koukáním. Ve skutečnosti to platí pouze jeden den, když je Měsíc v úplňku. Již jeden den před a den po úplňku je možno sledovat hornatý okraj Měsíce spolehlivě. Při pozorování srpku Měsíce jsou nejvíce nápadné prodloužené cípy, které se v teleskopu zajímavě jeví jako zářící okrajové čtvrti města na obzoru. Podobný obraz sledují astronauti na Zemi z oběžné dráhy. Ranní terminátor na Měsíci- soumrak, při pozorování večer a večerní terminátor, které pozorujeme po půlnoci a ráno nejsou tak barvité jako soumrak a svítání na Zemi. Na Měsíci se nabízí k vidění „starý dobrý“, ostře kontrastní obraz černobílého filmu. Nepřítomnost ovzduší, které tlumí a láme světlo, tam prozrazuje, že co je ve stínu, je téměř ve tmě. Když na měsíční obloze vychází oslepující Slunce, ozářené špičky hor se po několik dnů počnou jakoby „svlékat“ z roucha tmy. Šířící záře se v temných zákoutích skal a stínů hor na šedém regolitu mění v popelavý svit, ovšem zvenčí pozorovaná opět jako temnota. Během fází vidíme každý den a každý měsíc tutéž hru světel a stínů. Slunce během "dorůstajícího" Měsíce spaluje den ze dne stále větší plochy měsíčního povrchu. Po dosažení měsíčního poledne tj. kdy se Měsíc nachází na protilehlé straně vůči Slunci, v dané oblasti vymizí stíny a plastika hor a pod paprsky Slunce dochází ke slévání krajiny. Nacházíme-li se z pohledu ze Země u středu přivrácené strany Měsíce, Země trvale září v zenitu. Rovněž je Země nehybná, nachází-li se kdekoli jinde na měsíční obloze pod určitým úhlem. Nachází-li se pozorovatel na odvrácené straně Měsíce, tak kromě 14-denního přechodu Slunce po obloze, Zemi nikdy neuvidí. Výhodou by mohla být instalace astronomické observatoře a 14 dní zářivá hvězdnatá noc, kterou na obloze nebude rušit 90x jasnější Země než Měsíc v úplňku a samotné Slunce. Bez tamní atmosféry se však i tyto věci chovají různě. Na Měsíci se celá hvězdná obloha mění v intervalu pouze jednoho měsíce, tedy to, co vidíme ze Země během jednoho roku. Denní /hodinový/ pohyb instalovaného teleskopu za pozorovaným objektem nebude tedy činit 24 hod. jako na Zemi, nýbrž 27,2dne /653 hod./. Pohyb Měsíce jako planety je odvozen z ekliptikálních souřadnic a jeho dráha je skloněna vůči ekliptice o 5,14°. Základními body na dráze Měsíce jsou průsečíky protínající ekliptiku-uzly. Uzly se při stáčení jejich spojnice- přímky se známou periodou cca 360°/18 let dostanou v protilehlých bodech 2x do roviny ekliptiky a tělesa Slunce-Země-Měsíc, když se v přímce nachází, rovná se zatmění Měsíce a v konfiguraci S-M-Z pozorujeme zatmění Slunce. Uzly se během jednoho roku mohou na obloze nacházet kdekoli. Jejich pohyb po dráze Měsíce od východu na západ je tak pomalý, že odpovídá 19,3°/rok a pouhých 1,6°/1měsíc. Kdežto pohyb Měsíce od uzlu k uzlu, probíhá od západu na východ a jak známo, trvá 27,2 dní, nazývá se drakonický a prolíná se se stáčením uzlové přímky. Složitost pohybu Měsíce je skutečná a může nahánět husí kůži. Kdybychom ji chtěli nakreslit do mapy, museli bychom ji měnit přinejlepším každý den. Zvláště kdybychom brali v potaz ještě jeho sedm druhů poruch dráhy. Vzhledem k tomu, že zde nelze popisovat rozsáhlost pohybových problémů, doporučuji zájemcům o tuto problematiku např. specialistu „na Měsíc“ starší generace, zakladatele hvězdárny v Sedlčanech Josefa Sadila v knize ´Cíl Měsíc´ /1960/.
-----------------
Poloha:
Rektascence
Deklinace
Východ
Západ /Pro 15. únor/
Merkur
20h 37.6m -19° 59'
6h 37m
15h 22m
Venuše
22h 27.0m -11° 17'
7h 39m
17h 58m
Mars
8h 29.3m +23° 32'
14h 37m
6h 57m
Jupiter 22h 34.4m
- 9° 59'
7h 39m
18h 8m
Saturn
12h 18.3m + 0° 44'
20h 29m
8h 44m
Uran
23h 45.7m - 2° 20'
8h 13m
19h 55m
Neptun 21h 52.0m
-13° 22'
7h 14m
17h 7m
Motto:
"Měsíčku, ty jako by ses do tváře moře smál,
skvostný stříbrný pás jsi na ní vytepal.
Vskutku mistrně nakreslen táhne se v dál,
zrovna jako by tu dlouhý, dlouhý most stál...
...Ach měsíčku, na ten tvůj most hned bych vystoupil,
obklopen vzdechy moře se v jejich středu skryl
a potom světle kupředu kráčel, kráčel a snil,
že mě tam v dálavách čeká neznámý cíl...."
Wang Tu-Čching: Měsíční svit