23.9. 21h             Neptun ve zdánlivém přiblížení Měsícem /Neptun 2.4° sev./
23.9. 20.51h       1. podzimní den- podzimní rovnodennost. Slunce vstupuje do znamení Vah. Kromě polárních oblastí je ve všech zeměpisných šířkách stejná délka dne a noci. Slunce na rovníku vychází a zapadá kolmo a v poledne přechází nadhlavníkem. Soumrak tu trvá jen několik minut a den přechází v hlubokou tmu, neboť tu Slunce klesá hluboko pod obzor a celá atmosféra se halí do stínu Země. Na rozdíl od jižních severnějších šířek, kde Sluncem osvětlená atmosféra odráží světlo na noční polokouli
29.9. 18h             Merkur v největší východní elongaci /26° od zapadajícího Slunce/- západ Slunce 18.44h, záp. Merkura 19.16h

Podzim přináší v našich šířkách po letních vedrech příjemné ochlazení. Oproti bohatství Mléčné dráhy v létě, podzimní obloha nabízí temnější oblasti sice chudší na oblaka hvězd, ale za to vidíme do hlubin prostoru mimo naši galaxii. V obtočníkové oblasti, tj 40° od Polárky, kde objekty u nás nikdy nezapadají pod obzor, pozorujeme mimogalaktické objekty vzdálené 22 mil. sv.r. po celý rok. K západu se nám vlivem ročního oběhu Země kolem Slunce posunul letní trojúhelník, tvořený hvězdami Deneb v Labuti, Vega v Lyře a Altair v Orlu. Rovněž rameno Mléčné dráhy, ve které tato souhvězdí leží, se nad námi jako mostní oblouk tyčí od východu na západ obtočníkovými souhvězdími Kasiopei a Cefea. Nad východem se nám klene největší v období žlutého listí, souhvězdí Pegas, kterého u nás pozorujeme na obloze hlavou dolů. Od Pegasova čtverce směrem Perseovi navazuje souhvězdí Andromedy s pouhým okem viditelnou eliptickou galaxií M31, v triedru nepatrnou M32 a spirální galaxií NGC205. Pod Andromedou, směrem k Beranu, nalezneme úzký, ležatý trojúhelník, kde při hledání v triedru nad jeho vrcholem míjíme až 2 průměry Měsíce, obrovskou, ale méně výraznou spirální galaxii M33. Všechny se řadí do tzv. Místní skupiny galaxií o 30-ti členech. Vzdálenost těchto objektů je nepředstavitelná- 1,8-2,4 mil. světelných let krát 9,5 bilionů kilometrů a tzn. že jejich světlo, které k nám teď dopadá, opustilo tyto hvězdné ostrovy na úsvitu našich lidských dějin, tedy v době, kdy k obloze vzhlížel Australopithecus.
Vlevo od Andromedy, v souhvězdí ve tvaru “obráceného písmena Y“, září Perseus. U hlavy této rozkročené postavy na hranici s Kasiopeiou /na obloze jako dvojité W/, ve velkém triedru Binar 25x100 vyniká překrásná dvojitá hvězdokupa „Chí a Há/. No, a blízkost zimy ohlašuje, jakmile se nad obzor před půlnocí pod levou nohou Persea objeví roztomilé souhvězdí, otevřená hvězdokupa M45 Plejády, kdysi v Čechách pojmenována „Kuřátka“, v Řecku „Holubice“.
Vpravo od hlavy Pegase se ve vzdál. 49000 sv. r. nachází kulová hvězdokupa M15. Kulové hvězdokupy jako nejstarší objekty v galaxii, se nachází převážně v okrajových částech Galaxie. Sjedeme-li po pravé straně Pegasova čtverce k jihu, nalezneme 15° nad obzorem jasnou bílou hvězdu Fomalhaut /Rybí tlama/ v souhvězdí Jižní ryba. Vzdálená je pouhých 25 sv.r, září jako 10 Sluncí a na povrchu má teplotu 9000° C, což je o 3 tis. více než naše Slunce. v r.1993 byl kolem ní objeven protoplanetární oblak, základ pro vznik planet. Pod Pegasem se nachází nevýrazné souhvězdí zvířetníku- Ryby, vpravo Kozoroh s kulovou hvězdokupou M30 ve vzdál. 48000 sv.r. a ještě vpravo nad Jižní rybou je Vodnář s hvězdokupou M2, kterou vidíme, kdy nám zářila před 50 000 roky. A teprve za 50 tisíc roků k nám doputuje světlo hvězd, které je teď opustilo.