Dopad tělesa z kosmu na zem se obvykle označuje jako impakt a vzniklý kráter jako impaktní kráter. Impaktní krátery jsou útvary, které vznikají dopadem velkých planetek nebo komet na povrch měsíců či planet. Všechna tělesa naší sluneční soustavy byla v průběhu svého vývoje bombardována dopadajícími tělesy. Povrchy Měsíce, Marsu a Merkuru, kde ostatní geologické procesy ustaly před milióny let, nám poskytují jasné důkazy o těchto srážkách. Rozdílná situace je na planetě Zemi, kde tyto krátery díky geologické činnosti velmi rychle mizí, ačkoli Země byla vystavena snad ještě většímu počtu nárazů. Dosud bylo rozpoznáno asi 150 pozemských kráterů, většinou v geologicky stabilních oblastech (craton) v severní Americe, Evropě a Austrálii. Tyto krátery jsou intenzivně zkoumány.
Běžný meteoroid vletí do atmosféry rychlostí mezi 10 a 70 kilometry za sekundu. A všechny, až na ty největší, jsou zbrzděny odporem vzduchu na rychlost několika kilometrů za hodinu. Většina meteoroidů během svého průletu atmosférou zanikne. Čelní strana meteoroidu je vlivem jeho srážek s molekulami vzduchu silně zahřívána a odpařuje se. Proto také většina meteoroidů ukončí svoji pouť v atmosféře a nikdy nedopadne na zem. Pouze ty nejhmotnější (a naštěstí málo četné) meteoroidy dosáhnou zemského povrchu a při dopadu vytvoří krátery, které jsou nejčastěji široké a kruhové.
Při nárazu velkého meteoroidu na zem se uvolní obrovské množství energie. Proto se většina původního tělesa vypaří. Rázová vlna je tak mocná, že vystřeluje kusy horniny spolu se zbytky dopadajícího tělesa nadzvukovou rychlostí do okolí. Výsledkem je vznik kráteru, který je podstatně větší než původní těleso.
Impakt může mít pustošící účinky. Doprovází jej silné zemětřesení, které dokáže otřást celou planetou. Zároveň vzniká rozlehlý požár, neboť déšť žhavého popela padá na zemský povrch a zapaluje vše v širokém okolí.
Předpokládá se, že impakt takového obrovského tělesa měl za následek vyhynutí dinosaurů. V první fázi po dopadu meteoritu totiž obrovská prachová mračna blokovala sluneční svit a Země se stala ledově studenou planetou. V druhé fázi, kdy sluneční svit opět pronikl až na povrch Země, zvýšený obsah oxidu uhličitého vedl ke skleníkovému efektu. Došlo k vzrůstu průměrné teploty až o 15 °C.

Jako první pozemský impaktní kráter byl objeven Barringerův kráter v Arizoně, kde byly nalezeny úlomky meteoritů uvnitř kráteru. Tyto úlomky byly po mnoho let jediné akceptovatelné důkazy, které potvrzovaly dopad tělesa. Bohužel úlomky většinou kolizi nevydržely. Při dopadu vzniká neuvěřitelný tlak a teplota, takže meteorit se vypaří nebo se zcela roztaví a smísí se s horninou, na kterou dopadl. A tak jediná prokazatelná známka dopadu meteoritu po dobu několika tisíciletí eroduje.

 
Jeden z prvních kráterů vzniklých při pokusech na hvězdárně.

První verze urychlovače projektilů LEMPU při pokusech na hvězdárně.