| Výbojka | ||||
| V roce 1895
pustil Francouz Antoine-Henri Becquerel elektrický
proud do skleněné trubice naplněné ředěným plynem a trubice se
rozzářila Aby zesílil intenzitu světla, potřel její vnitřek
fluorescenčním práškem, který absorbuje světlo jedné barvy (vlnové
délky) a vyzařuje jiné. Tento experiment se stal základem pozdějšího
využívání "studeného" světla. U všech těchto světelných
zdrojů je světelné záření získáváno - na rozdíl od žárovek -
elektrickým výbojem v plynech nebo parách kovů.
První zářivky na tomto principu se objevijí začátkem tohoto století. Jsou plněny rtuťovými parami nízkého tlaku a vnitřní stěny trubice jsou pokryty vrstvou luminoforu, který "zviditelňuje" ultrafialové záření vydávané výbojem. Pro běžné použití se však ještě nehodí. První zářivku vydávající světlo barvy použitelné v domácnostech. úřadech, obchodech a továrnách vynalezl Arthur H. Compton z firmy General Electric Company v USA. Poprvé ji bylo možné spatřit při obědě konaném ve Washingtonu roku 1936. Pro širokou veřejnost začaly zářivky vyrábět dvě americké firmy - zmíněná General Electric Company a Westinghouse Corporation, obě v roce 1939. Ve Velké Británii našly zářivky praktické využití až po II. světové válce a s jejich výrobou se tu začalo v říjnu 1945. Největší výhodou zářivek je nízká spotřeba elektrické energie, jsou tedy levnější než obyčejné žárovky, mají delší trvanlivost, příliš se nezahřívají a jejich světlo lze různě barevně tónovat (podle druhu luminoforu). Neonové osvětlení známe z různých pouličních reklam, poutačů apod., vynalezl Georges Claude. Tak, jak to často bývá, měl původně v úmyslu využít vynálezu docela jinak V období do roku 1910, kdy na tomto vynálezu pracoval, hledal nový typ osvětlení pro domácnosti úřady ap. Háček byl ale v tom, že trubice naplněná inertním plynem - neonem, do níž pouštěl elektrický výboj, svítila červeně. Pro jeho původní záměr to bylo samozřejmě nepoužitelné, ale Jacques Fonseque, který pracoval v oblasti reklamy, Clauda přesvědčil, že jeho objev najde skvělé uplatnění právě tady. V roce 1912 avizovalo své jméno neonovými světly jedno pařížské holičství a první neonová reklama propagovala Cinzano. Úspěch byl zajištěn a později se rozšířila i barevná škála neonových světel použitím různých druhů inertních plynů. Z původní Claudovy neonové trubice se vyvinuly i výbojkové pouliční osvětlení - rtuťové s zelenomodrým odstínem a úspornější sodíkové s jasným oranžovým (žlutým) světlem. Na rozdíl od zářivek a "neonů" jsou tyto výbojky vysokotlaké. poslední době se objevují stále nové světelné zdroje, často na základě výbojek upravených pro svícení v interiérech.. Jejich životnost, svítivost a spotřeba energie je mnohonásobně výhodnější, než u klasických žárovek. Otázkou je pouze jejich cena: při malém využití by se tak lehce mohlo stát, že se nám investované finance vrátí až za desítky let . . |
|
|||
| Text převzat se svolením ze stránek: http://www.quido.cz | Obrázky převzaty se svolením ze stránek: http://www.quido.cz | |||
