Po druhé světové válce hospodářská rada OSN znovu začala zabývat reformou řehořského kalendáře a to zejména na žádost indické vlády, která by ráda zavedla jednotný světový kalendář. V indii se totiž každoročně vydává almanach o 3000 stranách, který obsahuje více než 30 různých kalendářů současně používaných, takže datování vládních i soukromých písemností při vnitřním styku je mimořádně komplikované. V současné době (roku 1980) už všechny vlády s kalendářní reformou souhlasí, jenom se ještě neshodly na roce, v němž by se měla zavést. Současná reforma by byla podstatně jednodušší než řehořská z roku 1582, kdy se měnil počet dnů v roce (deset se jich vypustilo), takže všechny platby, dodávky zboží, soukromé slavnosti, závazky předem stanovené na oněch deset dnů se musely přesunout; vznikl zmatek, majetkové ztráty a někdy i zbytečná nepřátelství.
Představte si, že platíte nájemné za měsíc a ten měsíc je o deset dní kratší než jiný rok, ale je to stejně celý měsíc - máte zaplatit celé nájemné nebo jen za skutečně odbydlené dny? A co majitel domu? Vždyť za rok získá o 10 dní menší nájemné a těch deset dní mu nikdo nenahradí. Je sice pravda, že oněch deset dní vlastně neexistovalo, takže majitel domu nic neztratil, ale nájemné přece je sjednáno na měsíc a ne za jednotlivé dny... A když nájemník zaplatí i za ony neodbydlené dny, dostane také za dny, které se z kalendáře vypustily a v nichž tedy nepracuje, zaplaceno? Když ne, tak z čeho má platit nájemné? Podobné nesnáze by současná reforma, vzhledem k tomu, že ani nezkracuje ani neprodlužuje rok, ale pouze mění data jednotlivých dnů v roce, nepřinesla.
Po dlouhých jednáních Hospodářská a sociální rada OSN odmítla návrhy na kalendář s šestidenním týdnem, i když by byl nejjednodušší. Jeho základem je rok o 360 dnech, takže všechna čtvrtletí mají po 90 dnech, pololetí po 180 dnech a měsíce po 30 dnech; každý měsíc by měl pět šestidenních týdnů. Mimo kalendář zbývá pět dnů, které by se neumístily na konci roku jako v kalendáři egyptském nebo ve francouzském revolučním kalendáři, ale první den by se vsunul po 30. březnu, druhý by zakončil první pololetí, třetí by byl umístěn po 30. září, dva by se vsunuly mezi 30. prosinec a 1. leden. Byly by to svátky jara, léta, podzimu a zimy, ten pátý by třeba mohl být Dnem míru. Přestupný den by se připojoval za Dnem léta a nazýval by se Dnem přestupného roku.
Stejně jako šestidenního týdne by se dalo použít týdne pětidenního - pak by v měsíci bylo týdnů šest, takže by se měsíc dal dělit na polovinu.
Kdyby OSN přijala kalendář s pětidenním nebo šestidenním týdnem, zničila by něco, co už trvá celá tisíciletí - ani při první úpravě kalendáře nařízené Juliem Caesarem v roce 46 před naším letopočtem, ani při druhé úpravě kalendáře Řehořem XIII. v roce 1582, nebyl narušen sled dnů v týdnu. Pondělí, úterý, středa, čtvrtek, pátek, sobota a neděle za sebou následují již po tisíce let bez ohledu na úpravy jmen nebo délky měsíců, zkracování či prodlužování roků. To byl jeden z hlavních důvodů, proč byl, přes některé nevýhody, zachován sedmidenní týden. Jiné důvody byly náboženské - mohamedáni světí každý pátek, židé každou sobotu a křesťané každou neděli, takže by věřící nový kalendář nepřijali, i ekonomické -pracuje se šest, někde pět dnů v týdnu, a protože by se délka týdnů zkrátila, musela by se přebudovávat i pracovní doba. Přeměna počtu dnů v týdnu by tedy byla mnohem dražší a mnohem méně dodržovaná, než pouhá změna data jednotlivých dnů týdne.

Nejpřijatelnější návrhy na nový světový kalendář se sedmidenním týdnem byly dva:

Oba návrhy vyžadují mimokalendářní dny - jeden u obyčejného roku, dva v přestupném roce. Předpokládá se, že jeden z nich by se vkládal mezi poslední červen a první červenec, druhý mezi poslední den prosince a první den ledna. Byly by to nulté dny a slavily by se jako svátek.

Odborníci se dlouho dohadovali, zda je lepší rok o dvanácti nebo o třinácti měsících.

Rok po 13-cti měsících po 28 dnech - výhody

Rok po 13-cti měsících po 28 dnech - nevýhody

Rok po 12-cti měsících po 30 a 31 dnech - výhody

Rok po 13-cti měsících po 30 a 31 dnech - nevýhody

Nevýhody obou návrhů jsou zřejmé: třináctiměsíční kalendář má sice plný počet týdnů, ale třináctka není dělitelná žádným číslem, takže by se nedalo počítat ani na čtvrtletí nebo pololetí, ani na jiné části roku beze zbytku. Dvanáctiměsíční kalendář se sice dobře dělí na měsíce, ale měsíce se zase nedají dělit na týdny.
Přes veškeré výhrady se Hospodářská a sociální rada OSN přiklonila k dvanáctiměsíčnímu kalendáři. Světový kalendář by byl zaveden v roce začínajícím nedělí a každý následující rok by 1. ledna byla neděle. Měsíce ve čtvrtletí by za sebou následovaly v pořadí 31-30-30, takže počet pracovních dnů by byl v každém měsíci stejný - 26-26-26. Každé čtvrtletí by mělo 91 dnů, což za rok dělá 364 dnů, zbylý. 365. den, by se vsunul za 30. červen, neměl by žádné datum ani název některého dne v týdnu a byl by svátkem stejně jako přestupný den, zařazovaný každý čtvrtý rok (ale jen 97krát za 400 let), za 30. prosinec.